šla-li do kostela, kdy přehazovala si přes hlavu červenou nebo bílou

plachetku.-------

Teda hned po poledni začíná scházeti se vesnický lid, a sice

0 hlavním jarmárce, který hned po žních bývá, nejvíce jonáci a dívky, jakož i mladí manželé, pokud se ještě rádi světu s chloubou ukazují. Čech miluje hudbu, tanec a zpěv, lákadlo, jemuž nelze odolati. Na dvou, na třech i na více místech ozývá se v městečku taneční hudba a šenkovny, ratejny, sály se plní vesničany tance chtivými. Jeví se kvap, poškubává to všemi údy, rozjařují oči mladých vesničanů, kdy přicházejí blíže k místu, kde klarinet a trumpeta, někdy housle a harfa v závod se překřikují, kde dupot a dusot se rozléhá1, kde se výská, skáče, zpívá, jásá, hejsá, hvízdá a potí, jako by každý sílu svou chtěl vynaložiti, aby od druhého ve veselosti nebyl zahanben. Tu se zapomíná na jarmark a koupi, jen hudba zní v uších a v duši a vše ostatní tu chvílí nic neznamená. Hudebníci při tom zkoumají, sedíce v kumbálku, na palandě nebo na »kazatelně«, opatřené zábradlím, na sloupech, pečlivým okem své příznivce. Vědí, kdo dobře platí a kdo se jen rád přiživí, a podle toho, v jaké míře počet tancujících platících se zmáhá, zkracují

1 prodlužují písně. Čekají, kdo si dá zahráti »solo« nebo provázeti mázový doušek před muzikanty hrou »nahoru«. Konečně jest kolo přeplněno, ale z toho si tanečník nic nedělá. Hopcuje na jednom místě, jako kuželička se točí, anebo se začne se svou tanečnicí sem a tam protáčeti, z čehož vzniká obyčejně taková míchanice, zmatek ä vřava, že pojímá závrať i tanečníky.

Obstarožní sedláei zasednou zatím v jiné jizbě, popíjejí a jedí, vypravují a poslouchají, a krčmář a krčmárka obsluhují je tak upřímně, že se sami dost vynadiviti nemohou, jak »lidičkám zlatým« barvená voda místo piva tak dobře může chutnati. Krčmář chválí bez přetržení své pivo, jistí, že dostal soudek z nejlepší várky, že to vyleželý nápoj jako křen a malvaz, schválně pro jarmark schovaný. Zakřikne-li ho kdo, aby nelhal, tváří se, jako by neslyšel a vede pořád jen svou. Sám sebe sesměšňuje, rozprávky směšné potutelně rozpřádá, vtipkuje, škádlí a myslí si: »Vy odejdete a já zůstanu — pá! po druhé přijdete ještě rádi.«

Je-li pivo příliš špatné, zapíjí to host na jarmárce kořalkou, a tuť se ovšem snadno přihodí, že se smyslové pomatou, zvláště není-li při něm jeho žena pokušitelka, která by ho za rukáv popo-tahovala, napomínala a na paměť mu uváděla, že musí to ono do hospodářství koupiti. Je-li právě chuť ku pití větší, než jeho manželská láska, neposlechne rozjarený ctitel chrnělo viny, zvláště padne-li do rukou městským šibalům, kteří lahozením, přisvěděo-váním, šaškářstvím tak ho opoutají, že by z pouhé srdečnosti svůj kabát i opasek s penězi mezi ně rozdělil.