@S@ 89

se škodou.« I strčí klobouk klučino vi do rukou, jehož radost tak veliká, že ueví, má-li nový klobouk hladiti, aneb do srsti foukati podle kloboučníkova vzoru, aneb vnitřek jeho prohlížeti. Mezi tím vytáhl tatík kožený pytlíček a počítá kloboučníkovi zvolna na ruku, při tom se několikrát zastaví, odpočítává, a znovu začne

O jarmarku v ulici Svatojiřské v Nymburce. Z díla F. Kulhánek, Dějiny Nymburka, 1911. (Pozn. red. O díle tomto podáme delší referát.)

počítati, až konečně mistr dá na rozum, aby ho dlouho nezdržoval, tlačí se z diváků jiný kupec.

Tamto selka, koupivší svému tatíkovi »jarmarku« dle míry slušný klobouk, »hečmá« ho nyní na svou hlavu k nemalé radosti drobných rozpustilou městských, kteří nehorázné smíšky si tropí ze starostlivé ženušky . . . Několik mladíků u jiné rohatiny se zastavilo a brzy ten, brzy onen klobouk prohlíží, při čemž úslužný kloboučník, ozbrojen pevnou nadějí, tak vlídně a bez reptání si počíná, že by snad všecky klobouky před nimi na zem položil. Jonáci prohlížejí, zkoušejí, do zrcadélka se shlížejí, a když byli takořka všecky klobouky prohlédli, hlavami podšívky ohmatali a ošpinili, odejdou s lhostejným pozdravem na prázdno, zanechají udivenému