menným okem po svém dvoug-rošáku mžoural, neb se obával, aby mu výhra i se sázkou neutekla. »Pantáto, máte z pekla štěstí,« ušklíbl se kostkář. Výměnkář ani necekl, shrábl výhru, a ježto •ho-kostka znova lákala, vsadil stejně opět dvougroš. Kostka padla, výměnkář prohrál. »Však já tomu sáhnu na kořínek a tnu do ži-véhoj« pomyslil, hledě se upokojiti a vsadil po třetí a po druhé prohrál. »To by v tom byl safient černý!« zašeptal, vsadil a zase prohrál. Nyní se podíval ostře na kostkáře, jenž se strojenou lhostejností kostkou v soudku házel, formule svého vyzývání odříkával. Zdálo se, jakoby chlapisko čas po čase jaksi ďábelsky se ušklíbalo, jako by mu kolem rtů cosi potutelného hrálo, což výměnkáře tak podráždilo, že zapomenul na všecko vůkol sebe, jen na.to pomýšlel, aby se mohl pomstíti. »Co? ten chlap se mi vysmívat?« řekl v duchu starý ženich, a vytasiv pytlíček s pěknými dvacetníky, zvolal: »Uvidíme!« I vsadil jeden na pannu a vyhrál. »Dost, bloude stará!« pomyslil, strčil výhru do kapsy a chechtaje se, s veselou nastoupil další procházku. Kostkář kleje, nadává. Nepodařilť se mu plán, přilákati výhrou a mimo to stařec ho obehrál. Účinkovalo to na kostkáře tak prudce, že nemoha okamžitě hněv přemoci, snad několik her láteřením promařil.

Není snadné mezi ševci na jarmárce tak proklouznouti, aby nikde chodec nezavadil. Všude čouhá, všude stojí neb leží bidélko, a povážíme-li, že řady stání bez ladu jsou a skladu, to jest, tak zpletené, zamotané, že mnohdykráte není možná cestu mezi nimi najíti, tu ovšem vysvětlíme, jak často se stane, že návštěvník »stánků« ševcovských zde uvázne, tam klopýtne, zde do někoho vrazí, tamto od někoho štilec riádavkem dostane, že se mu nemohl z cesty vyhnouti. Švec na našem jarmárce jest obzvláštní stvoření. Za málo peněz natropí tolik křiku, co by mohlo dvacet dobrých hrdel vydati. Nikdy se neunaví, nikdy neochabne, čím víc prodává, tím ^veseleji si počíná, a tím víc křičí, rukama i nohama zmítá. Výdělek jeho není skvostný. Množství »pánů bratrů« (tak se titulují ševci vespolek) nutí každého cenu výrobků snížiti, při čemž, jelikož každý tak činí, nezřídka se stává, že místo užitku pouze škodu nebohý řemeslník utržívá. Nad to sluší uvážiti, že švec, a téměř všickni řemeslníci na jarmárce bývají časem přinuceni .se škodou aspoň něco svých -výrobků prodati, nepřinesli-li něco peněz z domova, aby zaplatili od místa a tolik potravy si koupili, co hlad zahnati postačí. Také se stává, že švec zaměstnán prodeji střevíců, o boty od těch ošulen bývá, ježto, jak se na jarmárce říká, »kozy pást chodí«, to jest od zlodějů, jichž ani jeden jarmark prost . není. Nezřídka prolézá tato neřest celý jarmark, krádež se páše na .všech ' stranách, a nikdo se nemůže domakaii, od koho, hlavně .jsou-li taškáři v městečku a okolí neznámí. Přijde-li někdo z nich k postižení, tu se. mu arci zle vede, perou ho řemeslníci o. závod,