až do omdlení a omráčení i s diváky, než přijdou policajti a dalších ran ho zbaví. Nezřídka bývá tu zloděj ubit.

Snad našemu výměnkáři, když se středem vyvěšené obuvi k soukennickým boudám tlačil, nic o taškářích nenapadlo. Již měl skoro vejíti pod soukennické boudy, když mu do ucha potměšile

O jarmarku v Nymburce v ulici Rolnické. Z díla: F. Kulhánek, Dějiny Nymburka, 1911.

pošeptáno: »Mnoho štěstí!« V minutě ho popadly dvě silné paže za límec u kabátu, a zatřásly ním, že se mu brada kostrbatá prsou dotýkala. »Koupil jste tyto střevíce?« ptal se ho po této slušné přípravě muž veliké postavy, jejž každý na první pohled mohl Prohlásiti za obuvnického mistra. Měl před sebou zástěru, poněkud smolou pošpiněnou a ruce osoukané až po lokte, rukávy volné, visely tkaničky u zápěstí. Výměnkář, jenž se byl dříve otočil, než tato otázka mu předložena, domníval se, že muž ten jest jeden z jeho pokušitelů. Osupil se naň, zvolal: »Vari, ďáble, tatrniane;