str. 96
prodal krávu i s teletem, prohrál do posledního groše, od krčmáře stovku si vypůjčil a všecko »vyletělo komínem ven«. Karbaníci se dělí venku o jeho prohrané, vlastně vyšizené peníze. Bude to pěkná, čistá přivítaná od ženy!
V sále mezi tím se pohybuje městská chasa, tovaryši, kteří za dne své živnosti si hleděli a hudba si počíná nyní vkusněji. Nehraje lidových tanců. Tedy neběhá po »strništi«, nejezdí s »tra-kařem«, netočí »vrtáka«, nevolá »hulána«, nýbrž vodí na prkna, zaprášená a občas od děvečky polévaná, valčík s polkou, aneb kvapík nebo »tramlám« (třasák).
Konec jarmarku, jak býval před 40 lety. Dnes již bývá ovšem jiný. Kultura moderní přidala amerikánske houpačky^ gramofony, fotografy, střílny, divadla, panorama atd. Dnes zejména »handliři« na tržištích dobytčích mají svoje, moderní také říkadla, rýmovačky, chytrosti . . . Ještě na konec zkušenost ze starodávného jarmarku. Kdo chtěl koupiti laciné hrnce, druhý den po mši šel do města na náměstí. Prodávali zbytky hromad »na spolky«, to jest: hromady nádobí se rozestavily do stejně určených řad, hrnčíř vyřkl cenu, hospodyně ji sehnaly po stejných dílech a nyní se táhly losy. Nádobí hrnčířské se rozneslo a lacino — konec, dozvuky jarmarku!
