Směs.

* Hospodářské zvyklosti. (Z Hospodářských Novin 1857 č. 19.) Kdo by v pytli od mouky nevypraném k setí pšenici na pole vezl, tomu by sněť rostla. Kdo pšenici seje, když na obloze jsou dvě světla, slunce a měsíc, tomu sněť roste. Kdyby ženská s potahem pšenici vláčela, sněť by rostla. Sněť neroste, když v začátku setí hospodář z prvního postaveného pytle pšenici kleče do rozsívky nabírá a řekne: »Seju tě, pšeničko čistá, abys se urodila čistá, jako byla Panna Maria před i po porodu Pána našeho Ježíše Krista, k tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Syn i Duch svatý«, při čemž se znamená svatým křížem a počíná rozsívati. Kdo si nedopalkem paškálovým, jenž o velkonoci se světí, když pšenici jde rozsívat, ruce natře, sněť mu neroste. Když svěcenou vodou na velký pátek přede dnem, aby ho žádný neviděl, pole poseté pšenicí na kříž pokropí, sněť neroste. Když sněť přece se ukáže, tehdy, když při vymetání prvně ji spatří, hospodář utrhne ústy tři klasy a na žádného nepromluvě aniž domů jda se ohlídne, strčí je do copouchu, sněť pak nečerní pšenici. Hrách na strniště ječné neb žitné, setý v mastnější půdě v posledních dnech měsíce setý jest uvarčlivější a silněji odolá mrazům. Setý v plném měsíci ustavičně kvete, dá malý užitek.

* Pověrečné hašení ohně, mluvení k ohni. Z veliké moci ohně sami posoudíte, jak veliký nerozum jest těch, kteří se pokusí k ohni mluviti. To smýšlení jest z největších pošetilostí, které pověra zplodila. Židé i křesťané mnozí jsou toho pošetilého domnění. Židé užívají dvou způsobů, oheň beze vší pomoci jen pově-rečnými prostředky hasiti, z toho úmyslu mluví někteří k ohni. Mluvíc k ohni, zvolí vysoké místo, s něhož celé místo přehlédnouti může; dá si přinésti pánev s řeřavým uhlím a konev vody. Pak ustavičně hledí na oheň, oči s něho ani nespustí, a mumlá hebrejská1 slova ze 4. knihy Mojžíšovy v kap. 11. v. 2. Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasí oheň, říkaje po slabikách, a při každé slabice vleje drobet vody na řeřavé uhlí. A tím má dle jeho pošetilého domnění hned oheň uhasnouti. Jiní židé hledí, když oheň vznikne, domu, který ještě nehoří, tím zachrániti, že na něm křídou napíší buď dotčená slova, neb štít Davidův se slovem Agla, neb s Božským jménem Adonai. Pod štítem Davidovým znázorňují zaklínači ohně dva v sobě stojící