str. 155
tříhranníky, v jichž šesti úhlech, jakož i v prostředku napíší slovo Agla hebrejskými písmeny. To slovo samo v sobě nic neznamená; ale okazuje jen počáteční písmena čtyř hebrejských slov: Attah Gibbohr Leolam Adonai. Tys silný na věky, Hospodine. — Též o cikáních se domýšlí lid sedlský, že k ohni mluviti umějí. Ti vyučení podvodníci přemluví lidi k tomu, že mají ohnivý kořínek, který tu přirozenou moc v sobě má, že zabrání, aby se v domě něco zapálilo; praví, že jej každý rok z Egypta dostávají, kdež prý na vysokém vrchu roste; ale to vše, a mnohem více ještě jest nepravdivé, i každý těchto podvodníků se varuj. (Hlasatel, Nejedlý, 1808, III. str. 333—4. § 70—71.) Upozorňuji na tuto pověru jako dodatek k pěknému článku J. Š. Baara v Českém Lidu XVIII. ě. 5.
Adolf Mařík.
Proti staročeským jménům křestním. Traktát velmi platný a užitečný o správě jazyka, nejprve v englickém jazyku vedle .slova Božího sebraný od Vilhelma Perkynsa, muže osvíceného, potom zase do latinského přeložený od Tomáše Draxa, svatých Písem učitele. Nejposléze pak v českém jazyku prostě pro vzdělání obecné jest vydaný od Simeona Valecia Lounského, správce církevního, v ten čas u sv. Vojtěcha Většího v Nov. Městě Pražském, brojí proti počešťování latinských církevních jmen křestnísh ľ. 1580: »Toho se pak velmi pilně máme varovati a vystříhati, abychom našim dítkám žádným způsobem jmen takových nedávali, jež vlastně Bohu příslušejí, jako Jehova, Jezus, Immanuel. Někteří dávně prostí v tom bloudili, hřešili, říkali Velek, Duchek, Trojan, Božena, což jest proti Bohu.« Srov. Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, 1889, str, 212, citát ze Štelcara Želetavského, Kniha o stvoření světa, 1591,1. a3. Zlobí se na pověry při křtu, jak je prý porodní báby vyprávěly: *Opět kněz, když dítě křtil, bylo-li jest na Třikrále, jež se jmenuje Boží křtění, dal jméno pacholeti Křtěn, od hromnice Hron, od Ducha Duchek, od Trojice sv. Trojan, od Svátostí Svatoš a děvčeti Svato...« J.Mik á t.
Das Schlaraffenland — země Satranská. Dr. J. Bolte v znamenité srovnávací studii, Bilderbogen des 16. und 17. Jahrhunderts, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, Berlin, 1910, str. 187 a d. sebral doklady o blahobytu v zemi »Schlaraffenland«, kde jsou ploty z klobásů, pečení vepřové s nožem na hřbetě pobíhají, teče víno v potoce atd. Přiložil též obrázek. Dr. Bolte poslal mi dotaz, zda v české literatuře podobné pověsti se udržely. Nemohl jsem hned shledati svědectví o tom. Autor dovolává se českého »Leno-ráje« (Land der Faulen). Srov. Spina, Die alttschechische Schelmenzunft Frantova Práva, 1909, str. 199. Dodatkem tuto upozorňuji, že staří Čechové znali obdobnou Satran skou zem. Srov. mou knihu: Masopust Karneval z Koblihovic, v Praze, 1910, kdež
|
|
