druhý se smál: »Blázne, mlč, lehce si pomůžu k penězům.« — »A

jak __ »Ukradni tamhle tomu sedláku osla a uvaž mne na místo

něho« __ Stalo se. Sedlák přijde do chlíva a vidí místo osla člověka uvázaného. Div neomdlel leknutím. Student ohlíží se žalostně za ním: »Prosím vás jen mne odvažte.« Sedlák váhal. — »Nebojte se mně, však já jsem to ten váš nešťastný osel. Jsem študent. Byl jsem zaklený. Otec mi vždycky říkal: Ty kluku budeš a zůstaneš oslem! a tak se stalo; já se stal oslem, ale nyní mi právě vypršela hodina mého osvobození, a já nabyl zase lidské tváře.« Sedlák běžel domů celý poděšený a vypravuje ženě, že místo osla v chlívě je přivázaný student. »Což si se zbláznil?« — »Jdi se podívat, já tam již nepůjdu.« Šla. Študent jí to samé vykládá. Selka se nebála. Odvázala jej a dovedla do světnice. Tu mu dali jíst a pít, co se do něj vešlo, a byli rádi tomu, že je ze svého zakletí vysvobozen, a potom jej vyprovodili kus cesty, když domu šel. Na to šel sobě sedlák do města jiného osla kupovati, neb jeho potřeboval. Přijde na trh, vidí nenadále a pozná svého starého osla- na prodej postaveného, kterýž, když svého pána uhlídal a poznal, též tak lichotivě po něm se ohlížel jako prve ten študent v chlívě. Sedlák ale mu již nevěřil, ale pohrozil mu prstem a řka: »Ale ale co pak ste to zas udělal, že jste zas oslem?« Osel slyšel jeho hlas, ještě více se k němu lichotil, tak že se sedlákovi zdálo, jakoby jej vybízel, aby jej koupil. On ale nechtěl již podruhé žádný takový žert u sebe mít, a protož přistoupiv k oslovi, pošeptal mu do ucha: »Vy šelmo, kdybych vás neznal, koupil bych vás!« A po té odvrátiv se od něho, hroze mu prstem, odešel pryč a koupil jiného. (Vyprávěl Dr. J. Špott. Záznam z r. 1850.)

Husy. Když vylíhnutá housátka sesazovati se mají, ostříhá se jim každému částečka chmýření z ocásků, vezme se divizna, ustřihne se každému domácímu několik vlasů s hlavy, seřízne se tříštička z domovního prahu, anebo také uřízne se trochet provázku nebo řemínku u síně ode dveří, vezme se kousek hadí kůže (který byl před sv. Jiřím zabit); tyto všecky věci se v hromadu smíchají, na uhlí na střepu neb pokličce položí, housata na řešeto dají se, šatem přikryjí, a tím podkouří. Tento obřad jest proti uhranutí. Pak takto podkouřené z řešeta se vyndají, nožičky ve studené vodě namáčejí, zobáčky zaječím sádlem maží, aby křeče nedostaly; konečně se jim naleje hnojně vody na škváru kovárskou, a proutečky červené vrby, což v nádobě již připravené býti musí k nápoji. (Zápis r. 1831.) K. Iíudolf.

Když někoho odbývají (žertem): Máma není doma, táta neví, co se dává.

Zlost (žertem). Eozlobený laškuje: aby do tě — chcíplé kotě.