str. 158
Chutná krmička. »To je kuchařka! Vaří zadělávané špulióky a škubané nitky.« T. Glocknerová.
Řepík u cesty. Milostná píseň ze XIV. století. Neustavieí milovník, jako u cesty řepík; k čemu se koli přičiní, a tomu všemu uškodí. (Čas. C. Musea, r. 1827, IV. 3.)
Katechismus podivný. Kapitola první, o víře,' zajíci sedí v díře; kapitola druhá o naději, zajíci se navádějí; kapitola třetí o lásce, zajíci sedí na lávce. Kapitola pátá, jede tady táta, táta jede po silnici, veze s sebou jitrnici, jitrnice skáče, táta pro ni pláče. (Níkovice.) F r. Hadače k.
Rulík. I O kapradí náš lid sprostý mnoho vypráví podivného; mnohem více ale o rulíku. Tím, prý, mohou se koně ve zvláštní tučnosti, kráse a bujnosti zachovati. Musí se, prý, tento rulík též v určitý čas o půl noci vykopávati; kopající musí vůkol sebe udělati kolo, kteréž nelze běsu (ďasu) rulík střežícímu překročiti. Když jest vykopán rulík, musí, kdo ho dobyl, dříve než vykročí z kola, běsu hoditi slepici černou, aby se domníval, že uchvátil duši dobývajícího; tento ale odhodiv slepici, dává se hned na outěk nejrychlejší, nesměje se ani dost maličko ohlednouti, sic by ho polapil běs (?), jenž zatím poznává, že neuchvátil duši, ale jen slepici. Srv. Č. Mus. 1834, str. 190. J. Štěpán.
Holubí duše. Staročeská legenda: Když Sv. Dionisius se dvěma svými tovariši v Paříži odpraven byl, »těch časuov biskup svatý Eegulus v tom městě, ješto Arelates slove, mši slúžieše, a jména svatých mučedlníkuov podle svaté cierkve ustavenie udalo sě jemu říci i pojmenovati svatého Dionizie s tovařišoma, nic o jich smrti nevěda. A když sě poče tomu diviti, kak by sě to jeinu nahodilo, že jest ty svaté pojmenoval, zjeviechu sě jemu třie holubi, a ty na kříži, jenž na' oltáři stáše, sedše na svých prsech tří svatých jména krví napsaná jmějiechu.« (Musejní Passional 550 a.)
Rozprávka čtveračivá. Co dělá panna, co hledá? »I ne, hledám blechy.« Bez pochyby jsou černý? »Když jsou z komína.« Oni neskáčou? »Když jim nezpívám.« Oni jsou pleskatý? »Když na nich líhám.« Oni jsou bily? »Když jsou ze mlejna.« Umí panna německy? »Tak drobet: bisl pudl hund ven!« (Z pozůstalosti K. J. Erbena.)
Holubářská pověra. Holubi se usazujou takto: Když se ne-chtí v holubníku držet, v noci ve 12 hodinách musí se jíti na krchov a vzíti umrlčí hlavu a postaviti ji do budníku, a tak prý se tam potom holubi drží. To u nás v Mochlině ležel jeden Ober-laitnant, ten to povídal, že to taky udělal jako chlapec, pravil, že snad ta hlava doníěka je tam v tom holubníku, jestli někdy na ni někdo trefí, že se ulekne a divně to bude soudit. Ten tak holuby měl rád, že je všudy po světě sebou vozil v takovej drátěnej kleci a v ní měl budníky. (Zápis r. 1845.) J. Š t o r c b.
|
|
