Pohřeb staročeská na Karlštejně se třemi koňmi. Když kněz Michal Polák kazatel, 1. 1480, 2. list. na Karlštejně umřel ve vě-ení, úředníci hradští velmi sú se zarmútili a toho želeli, i hned slavně zvoniti kázali, a v ornát jeho tělo, jakož jest obyčej kněze pochovati, oblekli, a hrob nm kázali kopati u sv. Palmacia v kostele. A nesli ho k hrobu o hodinu nešporní na den dušiček, vloživše na vůz jeho tělo, poctivě sú přikázali k hrobu vézti třimi koňmi: bielým, černým a ryšlavým; napřed jest šlo šest literatuov s křížem, zpievajíce, a nazad za vozem šli úředníci hradští a jiní, kromě pohlaví ženského mohlo jich býti jako dvadceti, a žen skoro tolikéž. Staří Letopiscové čeští. III. 569.

Čím dál, tím hůř. »Čím dál tím hůř, jakž ona baba řekla, když padala ze schodů«, praví staročeské přísloví. Veliký hřích prý je, toto přísloví říkat, poněvadž prý ta baba sv. Anna byla. (1847.)

Křížové koření. Panny berou koření to, položí mezi dva křemeny a stlukou; tak roztlučené pak dají do cípu fěrtošku svého, a vytlačují z toho kapky: »Šťáva-li zelená, láska milého studená; čím červenější, tím láska upřímnější.« (Zápis V. Krol-m u s a.)

Zaklínání hadů. Když někdo něco nerad slyšel, říkalo se: »že to tak rád slyší, jako had zaklínání.« Srv.: »Pasek vrhl sebou jinam, jako nejlítější had před zaklínáním«. (Bartošova Kronika, str. 153.)

Staročeské názvy hvězd. Kometa. L. 1582 v pondělí po neděli Cantate, po znamení blížencův na stupni 21. mezi hvězdičkami na levém a pravém znamení, jemuž formánek říkají, při cestě bílé, nedaleko od hlavy medúzy, a ocas svůj vysoko zdvihla skůro k hvězdám medvědice, kteráž slove. Veleslavín, Kalendář historický, 261.

Žena s devátou kůží. Dobrá žena dá se slovy ohnouti: zlá pak, by na ní i tu devátou kůži dobyl, a třebas ji v oleji smažil, nepůjde než předce svým harcem. (Jan Rosacius. Sušický, O svornosti manželské 1583, 216. Srv. vyd. 2. Bič na zlé ženy 1787.)