3. F. Hruška, znalec lidu chodského.

Jubileum?! Nikoli. Snaživý akademický spolek Chod požádal mě, abych v řadě večerů, pořádaných o Chodsku, přednášel o vhodné látce nějaké. Nevěděl jsem nic vhodnějšího, nežli upozorniti na skromného, poctivého Choda, na svého přítele a spolužáka ze studií universitních, professora Jana Františka Hrušku, nyní v Plzni působícího, nejlepšího, po mém přesvědčení, jaký kdy vůbec kdo byl, znalce lidu chodského, kraje chodského a tradic chodských.

Nechtěl jsem líčiti suchý životopis, že se narodil, studoval, professoroval atd. Jen jsem chtěl vystihnouti nejdříve vznik jeho záliby ve studiu lidu chodského, pokusil jsem se nastíniti methodu jeho práce, kdo by chtěl z akademiků chodských míti ho za vzor podobných studií o lidu chodském, a pak jsem přednesl po theorii praktickou ukázku, s jakým důmyslem a jak s cíleni vědomým, povznésti lid chodský, stavěti mu před zraky příklady houževnatosti povahy chodské, sbírá Hruška lidové podání.

Já se přiznávám, že jsem upřímným přítelem více než 251etým chodského lidoznalce Hrušky, a jsem nejen jeho přítelem, jsem jeho upřímným ctitelem. Proto moje řeč byla prohřátá více než ledovou, zkostnatělou úvahou vědeckou, spíše srdečným uznáním jeho zásluh, bohužel právě na Chodsku neznámých, nebo málo známých. Nesnažím se také o pouhý výčet knih a studií, které Hruška napsal. Není stránky v životě lidu chodského, jíž by se nebyl dotekl. Žádáme vzájemně, aby každý ctil přesvědčení druhého. Byly to zbytečné výčitky, že hlavní rys povahy Hruškový tvoří zbožnost nepřetvářená, pevné náboženské přesvědčení, jež vtisklo laikovi znalci lidu chodského i péro k sepsání modliteb pro lid chodský: Chléb náš vezdejší, a nevadí nic, že z hlubokého přesvědčení náboženského jeho popudem i jeho přispěním zbudována kaple, kostelík na Peci.

Seznámil jsem se s Hruškou ve slovanském semináři Ge-bauerově. Hruška byl filolog, a já, chystaje se na kulturní historii,1J