mayer. Ale úkol byl nad iné síly, zvláště když se ještě o ně dělily příprava k povolání a časté choroby. A ke všemu smutnou pravdou se objevilo slovo, jež Hostinský v Českém Lidu kdys pronesl: V této zachraňovací práci že už platí »Hoří!« Na Chodsku hořelo už tenkrát a já jednotlivec nestačil jsem zachraňovat. Srdce bolí, kdo viděl, co bylo a co jest...« Hruška záhy vycítil a věděl, že přece nemůže býti polyhistorem, všezrialcem, čekal pomocníků stále, ale nedočkal se jich kromě v jediném oboru — Dr. Zicha, znalce písní chodských, jenž ovšem vydá už -za několik. Hruška mu dal všechny písničky, co jich bylo nashromážděno od Hrušky i od jiných, hlavně aby inu pomáhaly připomínávati zpěváky a tudíž i rychleji a snáze zachraňovati též melodie, v čem Hruška byl jen ochotníkem. Čekal, že studenti z kraje přijdou pomoci zachraňovat. Mohli^každý ve vsi zapsati aspoň pohádku, pověst, pamět starcovu. Naopak (jak Hruška v dopisech trpce si stěžoval) někteří ze studentstva nanášeli do svých osad zásady vyčtené, neživotné, osvědčeným pravdám filosofie prostonárodní naprosto protivné. »Já dle názorů a zásad chodských (píše mi v jednom listě Hruška) jsem upravil a opravil mnoho k svému i svého domu štěstí (na př. živá víra, šetrnost, střídmost až do abstinence) a v očích nynější generace »pokrokové« leccos z toho odsuzuje se jako zpátečnické, klerikální atd.« Poslanec Dr. Lukavský nenašel prací Hruškových v chodských knihovnách a když to vytýkal, odpověděl mu jeden správce, že Hruška jest klerikal. »Tak vidíte (píše mi Hruška jindy), a když vyšly moje »Zá'blesky«, Masarykova Naše Doba napsala na ně nejpříznivější kritiku, jakých u ní bývá pořídku, a Herbenův Čas věnoval mé knížce úvodník.«

Zachraňovací práce byla na Chodsku usnadněna podrobným návodem, který před národopisnou výstavou r. 1895 vypracoval proť Hruška s ředitelem Srnou a kde byl podrobný výčet všeho, co a jak se má shledávati a sbírati. A jak si to představuje Hruška na Chodsku dnes? Po onom zklamání, když se nenašel nikdo, dokud se dalo snadno zachraňovati, nečeká už na nikoho. Sám hledí dodělat, co se dá zaokrouhliti. Má v úmyslu žádati za celoroční dovolenou, aby se mohl na Chodsko ještě odstěhovati na jeden advent a na jeden půst a bez vyrušování pilovati na díle, které jest dlužen Archeologické komisi České Akademie, jejíž jest jednatelem.

A teď tedy několik těch dat životopisných. Narodil se Hruška na Peci mezi dřevorubci chodskými 6. června 1865. Otec byl pilařem na vrchnostenské pile a pocházel ze starého rodu tesařského a písmáckého z Chodova. Byl povahy velmi přísné, horlivý křesťan a nenáviděl všecko, co se protivilo starým chodským mravům. Matka byla dcera koláře Prokopa Teydla z Klence. Byla povahy měkké, něžné. V domácnosti šlo všecko po chodských způsobech a řádech. Otci ani jeho písmáctví nevadilo, aby v obyčejném životě mluvil