Předchozí 0175 Následující
str. 174

Jsou heraldicky komponovány, hlavní věcí je štít s »cejchem« čili s odznakem cechu. Pak poznenáhlu se vyskytují postavy svatých a světic, často doprovázené menšími heraldickými štítky se znakem řemesla, a na konec již převládne kult náboženský: jsou tu již jen svatí, pak Kristus a Madonna, až v 19. stol. pouze funebrální význam dochází výrazu: lebka, hnáty křížem položená a pod. tu především se ukazují. Při tom mění se hmota i zpracování. Z vyšívaných štítů stanou se plechové pomalované, i dřevěné s malbou, pak plechové s výzdoboii tepanou (vypouklou) neb i nasazovanou, pak dále látkové s plechovými applikami (našitými detaily).

Krásnou sbírku rytých prací tvoří cechovní pečetidla. Jsou zde bronzová, mosazná, stříbrná a železná pečetidla od 15. až do 19. století pocházející, namnoze výborné ryjecké práce, heraldicky slohově komponované, z prvu také vždy znak cechu obsahující.

Ferule bylo lopatkovité náčiní, zpravidla dřevěné, žezlu podobné, kterého užívali za odznak starších cechu, a jímž dávali »za vyučenou« — pět symbolických ran, jak v cechu novoměstských řezníků až do 19, stol. zvykem bylo: první vé jménu nejsvětější trojice, druhou za Jeho Milost krále, třetí za pana otce, čtvrtou za paní matku a pátou za »řád a pořádek«. Ten, jenž dostával za vyučenou, lehl při tom na lavici, aby takto byl »zpracován«; ovšem rány nešly na rameno, jako u rytířského stavu. Takové feru'e měli

sládci, novoměstští řezníci, pokrývači, mlynáři, vinaři a j,v., v museu jest jich 11, a to ze 17. až do 19. století, nejstarší řeznická z r. 1C26 vykládaná, pokrývačská červená a bílá, olejovou barvou omalovaná v 19. stol.

Korouhví cechovních je v museu 52, většinou z 18. stol., z doby Karla VI. až Leopolda II., některé také z počátku 19.století, ale přizpůsobené tvaru staršímu, to jest stuženému čtverci, který vybíhá ve dva dolů ohnuté cípy. Na korouhvi bývá znak cechu i patron jeho, ale také již podobizna panovníka a někdy i letopočet. Korouhve jsou různobarevné, stříbrnými i zlatými prýmky pošívané, s fábory a střapci, se žerděmi vyřezávanými a zlacenými, s kovanými raménky (nosiči) a kyticemi.


10. Cínová konvice z r. 1651.


Předchozí   Následující