Obuvníci Staroměstští honosili se: Pokladna dřevěná, architektonicky členěná z r. 1671 s nápisem: Pani inspectores vrozeni a sta-teczni wladyky, Pan Mikulass lan Eimer z Waltirzowa, Pan Mikvlass Rvdolf Bvzek v Lowenfeldv, Star-ssi Czechmistrzi Girzi Neibvrth, Thomass Svchanek, Pawel Slaw-kowsky, Karel lan Komínek. Pod zámkem uprostřed 1671. (Obr. 32 a 13).

Konvice cínová, válcovitá; tři polokoulové nohy; na konci vyryto po stranách obuvnického znaku Samvel Starec, Johannes Sei-cenbeek, Carolus Miracno (Mračno), Josepvs Kvhn 1726. Na víku plastický ležící lev (obraz 14). Zajímavá jsou obuvnická vývěsní znamení, obyčejně v podobě bot ozdobných, dřevěných, černě lakovaných i kovových s okrasami. Viz obr. 15 a 16. Sem řadí se konvice v úpravě cínové boty z r. 1715 s víkem, kde zasedli ku práci čtyři obuvníci, A'iz obr. 17 a 18. (Dokončení.)

19. Řezba z pokladny obuv. z r. 180.1.

Ku pověstem již známým a otištěným připojuji, co mi vypravoval Barták z Dolu: Na hradě ve starých dobách stalo se mnoho zlých činů a vražd, proto bloudí tam duchové lidí bez zaopatření sv. svátostmi utracených. Když vypravovatel »dělal pařezy« pod hradem v pasece asi před 20 léty, uslyšel v té rokli přímo pod hradem v pravé poledne bolestné vzdychání a kvílení. Když po nějaké době si dodal odvahy a k samé roklině přistoupil, vyskočila z ní malá dívenka v moc širokých sukénkách a vznesla se rovnou »na šance«, po nichž začala tančiti; když všecky šance obtančila, snesla se dovnitř hradu a zmizela. Barták usoudil, že to je duch, neboť šance a příkré skály u oné rokle jsou přes 40 m vysoké. Proto nechav pařezů, utekl.

Vypravoval f Vondráček (přes 80 let): Na hradě obývá divoký lovec. Ten má smečku psů jezevčíků s ohnivýma očima ä Jazyky. V jistých dobách v roce honí divoký ten lovec se svou smečkou po všech skalách od obce Kokořína až ku hradu a vždy ve hradě zmizí. Při této pekelné honbě jest takový vítr, štěkot a