vytí psů, že vlasy hrůzou vstávají. Kdo se lovci vyhne, tomu neublíží. Vypravovatel šel jednou z námluv o půl noci a potkal proti hradu »ve starých lomech« tohoto příšerného lovce na pár kroků. Pln strachu přikrčil se ku skále; divoký lovec si ho nepovšimnul a bouřil dále. Byl v obličeji iiplně černý a oči mu svítily jako »světýlka«. Na sobě měl dlouhý černý plášť a v ruce kuši. Vypravovatel hrůzou do rána nemohl z místa a pak se na dlouhou dobu rozstonal zimnicí.

Vypravoval f Holub z Dolu: Na hradě byl sklep u schodů, tam, co se nyní vchází do paláce. Jednou se tam spustil mládek z Podhradního mlýna a vynesl odtamtud množství cínu, tyglíků a zvláštních forem. Měli tam totiž svou dílnu penězokazové. Proto byl sklep z nařízení úřadů (?) zasypán.

Vypravoval t Vilda, cihlář: Studně na hradě jest tak hluboká, jako sousední Důl. Když tam hodili kachnu, vyplovala tato na Dole na potoce. V polovici studně je po stranách kolem do kola ochoz, do kterého ústí tajná chodba, o níž se neví, kam vede. Když to chtěli lidé vyzkoumat a do studny se spustili, museli se vrátiti, neboť byl tam hrozný puch mrtvolný a jak někdo na ochoz vstoupil, začalo to ve skalách okolních dunět, vrzat a skřípat, až sluch přecházel.

Vypravoval t Vondráček, že slyšel od dědečka svého, vý-minkáře: Ve mlýně pod hradem sloužil stárek. Tomu se jedné noci zdálo, že přišla k němu bílá, průhledná postava a řekla mu, že v jeskyni proti hradní studni nalezne poklad. Stárek však na duchy nevěřil a zapomněl na to. Ale po 3 dnech se mu sen opakoval a to tři dny po sobě. Šel tudíž do označené jeskyně a dlouho hrabal a kopal, avšak nenalezl nic, než staré, rezaté vážky. Vzal je domů a uložil do truhly. Hned příští noc se mu všek sen svrchu zmíněný opakoval. Šel tedy stárek kopati zase a opět vyhrabal staré vážky, na vlas stejné jako poprvé. Když je ukládal do truhly, shledal, že prvně nalezené vážky zmizely. Bylo mu to divné tím více, když i tyto podruhé nalezené vážky byly příštího dne ze zamčené truhly pryč a sen jeho se zase opakoval. Pomyslil si: do třetice všeho dobrého a šel kopati na hrad znova a zase nalezl tytéž vážky, které mu po dvakráte z truhly zmizely. Tu dostal strach, že jsou v tom přece čáry a kouzla. I šel rovnou z hradu s vážkami do Šemánovic do kostela a tam je svěcenou vodou z kropenky pokropil. A hle! Vážky ihned změnily barvu do špinavě žlutá. Cestou domů stárek vážky upustil na zem a ty upadly na kámen. Na místě nárazu objevil se lesk jako dukátu. Stárek doma vážky vyčistil a shledal, že jsou z ryzího zlata. Prodal je v Mladé Boleslavi a dostal za ně 600 zl. Za ty koupil si baráček s kouskem pole »v Niederlantě« a hospodařil tak dobře, že do smrti měl skoupený veliký statek. Tak stárkovi starý hrad pomohl ku štěstí.