jich přátel a příbuzných z druhé strany o hlavu nebožce Jíry vinaře, kterýž jest sšel od svrchupsaného Pavla neštěstím, takováto: Naj prvé aby svrchupsaný Pavel sám čtvrtý v pokoru šel přáteluom svrchupsaným, kterýž jest ihned učinil. Druhé, aby osm liber vosku kúpil a dal svrchupsaným přáteluom a to rozdielne, aby dali oni za. duši Jírovu nebožce a rozdali po kostelech. A to má vyplniti rozdielne: Najprvé na Velikú noc nynie najprve příští dvě libře, sv. Václava potom příštieho dvě libře, na vánoce potom »sběhlé dvě libře a vsic rok na Velikú noc na dvě libře. Také vysvětlili jsú, aby Pavel svrchupsaný slíbil bratrstvíe sirotka svrchupsaného Jíry a přáteluom jeho a podle něho Jaroš švec, Hurka švec, kteřížto jsú hned vskutku dokonali a slíbili a přietelé svrchupsaní za sě i za sirotka, též i za jiné přáteli slíbili. A zvláště aby svrchupsanému Pavlovi ničím zlým nebylo vzpomínáno. Actum sabbato post Purific. a. XXV.

Z knihy »actionum et sentenciarum consilii minoris Pragae« (rukopis měst. archivu Pražského) na listě 211 vypisuji následující zprávu: Lorenc Rydyger, služebník urozeného a statečného rytíře pana Heřmana Černína z Chudenic, s Sárou hadačkou u vězení. Jakož jest se do vězení šatlavního Sara zmařilá děvečka, která jest se za hadačku vydávala, původem Rydygera, služebníka urozeného a statečného rytíře pana Heřmana Černína z Chudenic, J M. C. raddy a komorníka, dostala, a potom od něho feria 5. post conversionis s. Pauli 27. ianuarii léta tohoto 1605 obviněna byla z toho: Kterak léta minulého 1604 před slavností narození Krista Pána netoliko v domě téhož pana Heřmana Černína před spoluslužebníky jeho i před samým pánem, ale i v jiných rozdílných místech vydávajíc se za hadaěku zjistila, že jest pánu svému flaši stříbrnou, kteráž za 60 kop stála, ukradl, a co se tak v domě páně ztratí, to že on krade a bere, a cokoli věčně v lozumentu svém má, že jest to pánu pokradl a pobral. A to že jest na kamenu, kteréhož při takových čárách užívá, viděla, se honosila, čímž jest jeho netoliko při pánu jeho, ale i jiných pánech v nemalou ošklivost a zlou pověst uvedla. Protož on jakožto dobrý a vždycky na, své cti dobře zachovalý člověk takovým jejím čarám v ničemž místa nedávajíc, aby to na něj vedla, a ukazovala, žádajíc dále podle práva městského o 2, aby pro takové čáry strestaná byla a podlí toho zaopatření. Na to když na ni dotázka, zda-li by se k tomu znala, učiněna byla, oznámila, že o něm Lorencovi nic zlého neví,