nežli že jsou pro ni dva služebníci pana Černína Kašpar a Andres asi šestkráte chodili, a uvedši ji do domu a upivši ji, prosili, aby na něho hádala a pravila, kámen pak ten, jímž takové hádání provozuje, že náleží panu Janovi Fridrichovi Hoffmanovi, kterýž koupil od nějakého zlatníka pod loubími v Starém Městě Pražském za 6 kop všecko českých. Proti tomu od Lorence Rydygera zkrze přítele promluveno, že té odpovědi její i tomu, aby z ožralství to na něj mluviti měla, místa nedává, neb když jest ku pánu přivedena byla, že ještě ráno bylo, a tak užralá býti nemohla, poručil se v tom k spravedlivému opatření. Což vše pan purkmistr a páni měvše v svém bedlivém uvážení podle vlastního přiznání též Sáry, že o něm Lorencovi Eydygerovi nic zlého neví, nežli co jest mluvila aneb hádala, to že jest z návodu učinila, však aby od koho navedena byla, toho ničímž neukázala, jeho Lorence Rydygera na poctivosti opatrují, takže takové všetečné řeči a šantrocké hádání jemu k žádné újmě jeho dobré cti a pověsti nejsou a býti nemají nyní i na časy budoucí. Že jest se pak toho ona Sara proti němu i jiným dopustiti, takovým svým hádáním v zlou pověst uvozovati a vedouc život zahálčivý, lehkomyslný a neřádný, i jiné lidi, což Pánem Bohem i právem zapovězeno jest, šáliti, peníze na nich vy-klamovati směla, nacházeti ráčí, že jsouc ven z města tohoto metlami vymrskána, všech měst Pražských i všeho království Českého na věky pod ztracením hrdla prázdna býti má, podle práva. Actum in consilio feria 3. post translationis sancti Venceslai 8. martii anno 1605 magistro civium domino Joanne Rossik.

Mezi papíry formátu nestejného, popsanými známým písmem K. J. Erbena, v bibliotéce Musea král. Českého nalezl jsem v několika balíčkách rozmetaných několik útržků. Ukládám každý lísteček Erbenův s největší úctou, s pietou více než úřední ku činnosti a památce K. J. Erbena. Po dlouhém rovnání a přemítání, co k sobě patří, sestavil jsem zlomek pohádky veršované o noci svatojanské. Poznáváme Erbenův rozhled po lidovém podání, jak se snoubí se vzletem básnické tvořivosti, odchované na vzorech lidových písní. Dr. Jar. Sutnar ve svém pečlivém vydání básnických skladeb Erbenových nic neuvádí a nezmiňuje se o této básni.

Nerad bych, aby se mně přihodilo znova, co jsem zakusil, sestaviv v Českém Lidu z podobných útržků neznámé divadlo Erbenovo o Štěstí, pokládané za ztracené dílo, kdy za několik úvodních poznámek předpojatý referent místo uznání, co jsem za-