str. 186
chránil, zbytečně mě poučoval o kažení Erbenovy památky přáním, aby se hudební skladatelé ujali pohádky Erbenovy o Štěstí.
Proto otiskuji prostě výsledek perné práce, nepouštěje se tak ani do pokusu, vyšetřovati, co z tištěných skladeb Erbenových má tu svou obdobu.
Oj divná, diVná svatojanská noc,
Kdež kapradí svou rozvinuje moc.
Komu se dostane jeho zlaté sémě,
Zjevný mu budou poklady země,
Zjevný mu budou tajnosti všude, *
Dozvíš se, co prve bývalo, co někdy bude.
Avšak sotva kdo pro závistné síly
Můž' s toho semene zrnka zlatého dobyti;
Pakli by dobyl maně v dobrou chvíli,
Sotva kdo můž' jeho užíti,
Oj divná, divná svatojanská noc!
Oj dřvná, divná kapradí moc!
Seděl ovčák pod keřem, Byla chvíle ranní, Jako by se byl probudil Z hlubokého sípáni.*)
Byla svatojanská noc, Pozdě byla chvíle; Pásl ovčák pod Březinou Své ovečky bílé.
Seděl, seděl pod keřem, — Jen zadřimoval okem: Kozešly se mu ovečky V lese, ve hlubokém.
Jen zadřimnul maličko —
Již je zase zhůru,
Shání dolů (shromáždí) své ovečky
Na (k) podhajském(u) zůru.
Počítá je počítá;
I přepočítává,
Však ovečky nejmilejší
mu se nedostává.
»Špatněs' hlídal, psíku můj, Špatněs pozor dával. Žes' oveček zacházeti Do lesa nechával.«
»Hlídej lépe, psíku můj, Měj je na pozoru. Podívám se po ovečce, Kde mi zašla v horu.«
|
•) Dole úryvek: Však své ovečky bílé vyhání, neví do té chvíle
|
|
