ze stáje, na níž ženské dojí, zástěra, šátek a jiné věci, které leckterá dívka schválně na dvoře zapomněla, aby je na Hod Boží ráno na pestrém onom stromku vyhledala. Věci tyto uváží se ke kůlu dlouhými »pobřísly« (mnohdy jsou pobřísla od jednoho statku ke druhému) a ráno je na návsi pestrá směsice. Děvčata záhy přicházejí si pro to, co se jim ztratilo, ale nevybírají dlouho. Která pohřešila šátek, vezme, který se jí namane, takže kdo dřív přijde, lepší si odnese. Někdy nespokojí se chasa jen tímto poškádlením zapomnětlivých ženských, ale potrestá i hospodáře tím způsobem, že mu různé polní nářadí na náves vytáhne, rozebere a po návsi roztrouší, což mívá potom dohru při nejmenším u starosty, ne-li dokonce u soudu. Boží hod míjí zcela tiše, leda že drobotina zkouší své schopnosti lezecké a každý z nich čarou si znamená, kam až dolezl.

Hlavním bodem slavnosti májové jest vykoupení si má>-ječku (jiného maličkého máje), či veřejná licitace na máječek, cukrovím ověnčený a papírky barevnými opentlený, který chasníei na prostřední svátek připravili. Muzikanti sejdou se ke 3. hodině odpolední a hrají několik kousků na návsi, aby se děvčata i chasníei sešli. Hudba s »tesařem« v čele jde pro malý májek do statku, kde byl uschován. Tesař jest hlavní osobou celé slavnosti. Bývá jím nejvybranější kopa z vesnice, třeba i starší již člověk, jen když má »hubu jako kafemlejnek«. Tesaři svěřen jest úkol »zavrtávání máje«. Tesař se na svou práci, jak náleží, obleče. Na hlavě má klobouk na tři facky, obyčejně nějaký starý pomačkaný cylindr a za ním rozcuchanou vraní peruť. Obličej natře si sazemi nebo »smírem« (mazadlo na vůz). Na sobě má obrácený kožich, valně roztrhaný a sešlý i opelichaný. Nohavici má jednu ohrnutou, druhou spuštěnou; jednu punčochu bílou, druhou červenou nebo černou; z jedné holenky »čouhá« mu seno, ze druhé sláma. Jeho potřebné tesařské náčiní je: »řebřík«, kladivo, nebozez, koňské žíně a pořádná myslivecká »brašna«. Za svoji práci dostává tesař jeden zlatý hotově a na řád chasy píti do libosti. Mimo to má právo svým kousavým humorem kohokoli si dobrati a na pranýř své »vejšplechce« vtipové veřejně přibíti. Tesař řídí hudbu a jest postrachem starších panen a babic klevetnic. Panny i báby hledí jedna přes druhou si ho předejíti, aby jich svým vtipem ušetřil. Průvod provází hlouček dětí až do statku. Muzikanti zůstanou před domem státi a jeden chasník vejde do statku pro máječek, který potom v čele hudby nese a v hospodě na stůl před »muziky« postaví. Teď počíná licitace máječku. K stolu přisednou 2 nebo 3 ehasníci a na arch papíru zapisují, kolik které děvče jim zaplatí.

Jeden ehasník, »vyyáděč«, bere jedno děvče po druhém k tanci. Hudba hlaholí a vyváděč otočí se s dívkou několikrát, načež se