s ni u stolu před »máječkem« zastaví. Děvče dá na talíř připravený peníz (obyčejně 1—2 zl., mnohdy i více a chudší dívky méně), načež vyváděč »jí připije« a chasa zazpívá:

Popěvek mění se dle jména a poplatku dívky, ale úprava jeho jest stále táž. Po té přistoupí k dívce tesař, vezme ji vyváděči z ruky a dotančí s ní a to obyčejně nějakým starodávným způsobem, aby se od jiných různil. Vyváděě zatím bere dívku jinou a. jinou, s každou se několikrát otočí, ji připije a zase předá tesaři, až se všechny vystřídají. Ani těch mladších se nešetří, ví-li chasa, že mají peníze, ani těch starých se neštíti, jen když platí. Chasníci hledí nejen výlohy slavnosti (máj, máječek, hudebníky, poplatek hudební atd.) uhraditi sebranými penězi, ale ještě aby na nějaký ten litřík zbylo, který by potom v neděli po slavnosti v bázni Boží vypili.

Když vystřídali všechny ženské, počítají utržené peníze a vyšetřují, které děvče učinilo největší podání, které potom vyvolávač veřejně »před celou hospodou« u stolu vyvolá. Vyskytne-li se několik podání stejných, začne vyvádění znovu a třeba-li, po třetí a po čtvrté, až docílí se jednoho podání největšího. Dívky samy se o to přiěiňují, hledíce jedna druhou, zvláště na kterou mají »s vrchu«, hodně přeplatiti, takže mnohdy chudší děvče zahanbí dívku z gruntu, aby se jí odvděčila, že jí milého odloudila neb pro jinou příčinu. Když docíleno nejvyššího podání, vyhlásí vyvolávač veřejně, která dívka si májek vyplatila. (Roku 1893 vyplacen byl 2 zl. 30 kr.) Nyní sbírá tesař své »inštrumenty« a ubírá se z hospody, hudba, chasa a ostatní lid za ním. Tesař nese »řebřík« na rameni a provádí cestou rozličné »legrace«. Několikrát schválně zakopne, padne a »řebříkem« cestu průvodu zastaví. Před tesařem nese chasník »vyplacený« máječek, za ním hudba, chasníci s konvemi a litry piva. Tesař při své práci zalévá co chvíle vyprahlý jícen a ehasníci dávají připíjeti sousedům, kteří vyšli se dívati a při průvodu zpívá, hraje a vejská se o překot. Vše míří k máji.

Hudba rozestaví se kolem stromu, tesař postaví řebřík k němu a začíná svou práci: »zavrtávat máj«. Dívka, která by grošem svým chase na vykoupení májku nepřispěla, byla by tesařem »zavrtána« do máje na celý rok (do nejbližšího stavění májů) a tak stala by se terčem úsměšků chasy i výrostků doma i v okolí. Když si tesař řádně postavil a pevně usadil »řebřík«, dá si zahráti »marš« a polehku stoupá vzhůru. Na každém »špršli« se zastavuje, pro-