Pohádka o psích: Všeckovíš, Větroplav, Železolam,

Byl nějaký mlynář, který celé své jmění promrhal a tak daleko to přivedl, že skoro celý mlýn již prodlužil. I znelíbilo se to jeho synu a on zamýšlel svého otce na nějaký způsob z života sprovodit. Na ten cíl a konec poslal jednoho dne svého otce, aby spravil mlýnské kolo, poněvadž prý něco na něm schází. I šel tedy mlynář, aby to učinil, ale když chtěl práci svou začíti, zpustil syn všechnu vodu, a mlynář ve vlnách pod kolem své smrti došel.

Nyní přišli všichni dlužníkové a žádali od syna to, co byli otci jeho půjčili, posléze prodali mlýn a každý chtěl své domů dostati tak, že synovi mlynárovu nic jiného z celého mlýnu nezůstalo, než tři ovce a jeho mlynářský oděv. Teď mu nic jiného nezbylo, než v dalekém světě své štěstí hledati. Dal se na cestu a jde lesem. Potkal ho tu myslivec s třemi psy. Dal se s mlynářem do řeči a mluvili tak dlouho, až jeden druhému dal své šaty a svá zvířata. Stal se nyní z mlynáře s třemi ovcemi myslivec s třemi psy. Před loučením ještě řekl bývalý myslivec našemu nynějšímu, že se tito psi jmenují: Všeckovíš, Větroplav a Železolam. Rozloučili se a každý šel svou cestou.

Přišel nyní náš myslivec se svými psy do města nějakého, které bylo celé černým suknem pokryto. Šel hned do hospody a ptal se hospodského, co to znamená. Tento mu vypravoval takto: Nedaleko od našeho města je jakýsi dvanáctihlavý drak, který každý den jednu pannu žádá. Nyní již žádná nezbývá než dcera pána tohoto města a ta se mu bude musit dnes dát. Kdyby ji nedostal, srštěl by tak dlouho oheň na město, až by mu byla zase dána. Vysvoboditeli připadne dcera našeho pána za manželku. A kde ji očekává ten drak? pravil cizinec. »Před městem u kapličky.« Umínil si u sebe myslivec vysvoboditi děvěinu tuto, a hned se ubíral na poznamenané místo.

Přišel tam a již čekala spanilá panna v kapli. I přivalí se brzo po tom drak, myslivec vytáhne svůj nůž a usekne mu najednou ctyry hlavy; tento pod velkým řvaním uletěl. Panna byla poslána domů a myslivec též se ubíral k městu. Tu již se vypravoval tento zázrak; on ale o ničem se nezmínil, že on to byl. Drak srštěl mnoho ohně na město, tak že musila opět pána dcera, nedlouho před tím domů přijdoucí, se ke kapli odebrati. Myslivec též zase tam šel a když drak se objevil,uťal mu druhé čtyry hlavy a zase poslal sličnou onu pannu domů. Jaké bylo užasnutí, když se tato po druhé navrátila! — Drak ale nepřestal na město ustavičné plameny srštět a žádal pořád ještě nějakou pannu. Tu se. loučili opět rodiče s dcerou svou a nechali jí zase tam dovést. Myslivec též se tam ubíral a když se opět objevil drak, uťal mu