str. 214
vrženci o mírný rozsudek a ulehčení břemen se zasadí. A učinil
tak a to plnou vahou svého úřadu a moci, učinil tak, neobávaje
se otevřeně říci své přesvědčení.
Ale stalo se mu to osudným. Od nepřátel označen u Leopolda
za tajného stoupence povstalců, jeho dobrota, umírněnost a šlechetnost vykládána jako schvalování jejich činů, ba i podkládáno mu. že, maje v sobě velezrád-nou krev, po příkladu svého děda i on je schopen císaře a pána s-\ ého zraditi a v čelo sedláků českých, rakouských, slezských a saských se postaviti.
I osiatní jeho stoupenci v radě důkladně očernení a všelijaké pestré pověsti o nich roztrušovány. Císař z počátku pověstem těm žádné víry nepřikládal a spíše straně mírných se přiklonil, jsa hotov dle jejich rady bídu selskou zmírniti a nepokoje dobrotivě u-tišiti a urovnati.
udyž pak poslové panští nové, většinou přehnané neb vymyšlené zprávy o násilnostech selských přinášeli, rázné potlačení bouří žádajíce, tu Leopold začal váhati, kolísati, důvěra jeho ve stranu mírných mizela... A když konečně přinesena i zpráva, že hrabě Sérenyi postavil se v čelo zbouřených Hanáků, s nimiž prý chce císaře zajati, a s ním že tajně spolčen jest i hrabě Nostic a hrabě Kaplíř, tu nastal rozhodný obrat nejen v neprospěch sedláků, ale i v neprospěch jejich poctivě smýšlejících zastanců u dvora císařova.
Císař přiklonil se na stranu jejich odpůrců, ti ovládli cele jeho vůli, a důsledek byl ten, že bouře selské byly násilně potlačeny a vydán císařský patent, kterým všeliká upsaná prává pod-
