do prostředka uhliště tyčku, 5 neb 6 loktů dlouhou, která slove »král«; tuto tyčku obváže pomocí houžví suchým roštím a chrustem, tak »aby se celota podobala zpříma stojící tlusté fašině«. Je-li král tun neb oním způsobem postaven, činí uhlíř začátek s kladením dříví, prvé již na milířský plac dovezeného, podle rozličné síly odděleného a pravidelně vyrovnaného, jehož délku si vyměřil na pět čtvrtí lokte českého. Postaví blíže krále něco drobně klaného polenového dříví, s kůrou na vrch, tak »pádorovně«, jak chce státi, kolem do kola, sestaví to k sobě co nejblíže a vyplní mezery krátkými kusy. Když milíř dosáhl průměru 3 a půl až čtyř střevíců, postaví uhlíř nejtlustší dříví v stejném rozdělení kolem dokola, pak staví skrovnější polena, a dá do nejkrajnějšího okolku nejdrobnější, neboli hůlkové dříví, nezanedbá však všecky mezery krátkým a drobným dřívím starostlivě vyplniti, a milíři dokonale kulatou spodní plochu, a jen tolik »šourosti« dáti, aby se ho potom patro držeti mohlo. Je-li nejspodnější vrstva vyrovnána, začíná uhlíř podobným způsobem stavěti druhou, a když ta jest hotova, nandá milíři vrch. Totiž přeseká několik nejtenčích polen, nebo křivých hůlek na dvé, a formuje tím polokulovatou vrstvu, čímž milíř, kterýž asi 5 loktů vysoký jest, nabude podoby svrchu zknlaeené homole a až do přikrytí jest hotový. Chce-li pak uhlíř milíř zdůli rozšířiti, což jest zpozdilost, protože se zuhlení milíře shůry dolů státi musí, přidělá se při stavění milíře zapalovací trubka na té straně, odkud nejslabší vítr táhne. Položí totiž od »krále« kus dřeva, 6 až 8 coulů tlustého, na zem a klade potom polena, jak obyčejně, a to dřevo, jak milíř se větší, poznenáhla mezi poleny vytáhne. Tím vzniká tříhranná mezera, která se hodí k zapálení velmi vyschlých a drobně klaných, vedle krále složených oharků, roští a kůry.

Kdyby dříví bylo— r'U lokte dlouhé, postaví se 3 neb 4 vrstvě na sebe a vrch se zakulatí. Milíř jest potom jen asi 5i4, neb 6% lokte vysoký. Dlužno ještě připomenouti, že se peůové konce lépe zuhlují, když je uhlíř tlustým koncem nahoru obrácené do milíře postaví, že se zevnitřní strana milíře nejdrobnějším krátkým dřívím hodně hustě vyplniti musí, aby mour, kterým milíř přikryt jest, tak lehce propadnouti nemohl.

Podobným způsobem se také milíř z pařezového dříví postaví; jenom že jest srovnání pracnější, protože se pařezové dříví tak dobře sraziti nedá, jako polenové a hůlkové. Mimo to musí se také uhlíř o to postarati, aby se nejkrajnější okolek pařezného milíře hůlkovým, nebo polenovým dřívím co nejhustěji obložil, a vesměs co nejlépe hustě vyrovnal.

Je-li milíř vylíčeným způsobem postaven, musí jej uhlíř přikrýti, aby vítr tuze do něho netáhl. Toto přikrytí dělí uhlíř na patro a na mour. Patro se dělá buď z tenkého drnu, listí, chvoje,