vydává, tato barva však pomalu stává se jasnější, a střídá se s modrou, neboli s znáhněda modrou barvu, jak mile dříví na uhlí se spálí. Pozoruje-li tedy uhlíř, že propíchané díry jenom málo kouře bledé modrosti, vydávají, kterýž po pryskyřici voní, a jestli uhlí pod nohama, nebo lámáno praská, nebo se sléhá, jest to znamením, že jest uhlí tam na dobro upáleno, kde posud oheň hořel. Musí několik řad děr hlouběji dolů píchati, aby tam oheň zavedl. Svrchní díry musí zemí ucpati, aby oheň tam shasl, kde ho více potřeba není, a kde by škodil, kdyby déle hořel. Tím způsobem uhlíř dál pokračuje, až se. poslední »lufty« hodně hustě na spodku milíře propíchají, celý milíř na uhlí se spálí.

Kozumí-li uhlíř dobře svému řemeslu, musí milíř při šlehání dokonale pravidelnou figuru zachovati, a posléze skutečnou homolí se státi, kteráž ale sotva polovic tak veliká jest, jako byl dřevěný milíř, z něhož povstala. Takové pravidelné zuhlení milíře potřebuje však mnoho pozorlivosti a dobré správy ohně. Zvláště musí býti opatrný uhlíř při bouřlivém větru, a musí odstraňovati udělaným, chvojovým závětřím tuze silný účinek větru od milíře. Musí také za. velikého sucha v létě kryt milíře někdy trochu vodou pokropiti, nebe .jej hustší udělati, aby tuze silnému tažení povětří zabránil, a musí vesměs každou trženími, skulinu, nebo díru i krytu hň%d moureui zas zandati, aby oheň milíř proraziti nemohl. ' Zvláště musí se uhlíř rychlého a náhlého pálení vystříhati. Překvapené takové tihlířství dá špatnější uhlí, a v menším počtu, protože při tuze silném tažení povětří v milíři uhlí velmi mnoho výhřevnosti pozbude a také mnoho dříví na popel se spálí. Na dobro se nedá sice čas určiti, jak dlouho uhlíř v milíři jisté velikosti páliti má, protože při tom mnoho záleží na vlastnosti dříví a povětří. Může se říci, že na zuhlení milíře uvedeného ze 16 až 24 sáhů smrkového, a jedlového dříví 6U loketní polenové délky nic více, než 9 až 12 dní a nocí potřebí jest; tvrdé dříví se pálí něco zdlouhavěji na uhlí.

Když jest milíř docela prouhlen, zadělají.se všecky díry, aby se oheň uhasil, a milíř vychladl. Že však tím oheň vnitřků tak spěšně nezhasne, uhlíři skoro všady po 24 hodinách mour místy z milíře až na uhlí odhrabou a nejdrobnější opět na oholená místa házejí. Tento drobninký mour padá pak z částky mezi uhlí hlouběji do milíře, a způsobí rychlejší zhasnutí ohně. Bývali také uhlíři, kteří docela vypálený a docela uhašený milíř jen ještě hustěji mourem poházeli, a takto vystydnouti nechali. Při první zvyklosti může se uhlí o několik dní časněji vyhrabati nežli v případu druhém.

Když vystydl milíř po několika dnech-tak dalece, že povrchu' uhlová vrstva ohně již nemá, může uhlíř začíti vyhrabovati. To se děje tímto způsobem. Uhlíř odhrabe jako při vychlazování mi-