je zapisoval voják nebo někdo v rodině, kdo měl zájem o vojnu s Prusem, s Brandeburkem.

První píseň vzývá za pomoc a ochranu Pannu Marii Var-teckou a uvádí podrobnosti, jak byla zneuctěna socha sv. Jana po tamborsku. Druhá píseň líčí verbovaní na vojnu a slotu i nebezpečí a umírání v poli válečném. Třetí píseň v úpravě hovoru panny s mládencem popisuje smutné loučení milenců na vždy, na smrt. Historicky důležitá jest píseň další, čtvrtá, ku potěšení a vyražení Moravanů, s narážkami na vůdce císařské, Palfyho a Lobkovice, i na pruského Šverina, s narážkami na Hanáky, na hulány, na Kusy, hajduky i se zmínkou o židovském vyzvědačství. Píseň jest propletena moravismy. Zvláště pro Český Lid jest zajímavá píseň pátá, rozmarná, až rozpustilá o slámě, o jejím užitku a potřebě. Proto zajímavá, že jsem otiskl ji v jiném, skoro doslovném variantu z rukopisu augustianského kláštera ve Lnářích. Srv. Český Lid XVI. 424. Hrubost její bylo nutno místy přistřihnouti, aby nynější vkus nebyl dotčen až příliš věrným chvalozpěvem nezbytné slámy. Dvě další písně (šestá a sedmá) podávají nám doklady o tehdejších projevech lásky, s přecukrovanou sladkostí, ale se slokami, jež podnes ozývají se mezi lidovými písněmi českými. Píseň poslední, osmá, laškovně kreslí slasti a strasti pacholků selských, s obrázky tehdejší práce i tehdejší zábavy. —

1. Truchlivé volání, k Panně Mariji Vartovské, souženého lidu od krále Brandeburka. Přezpívajíc tuto píseň, jeden každý lepej vyrozumí. Vytištěná v Mladé Boleslavi, Léta 1740. Zpívá se jako: Povstaň a probuď se křesťanská duše, atd.

Budiž pozdravená, nejvelebnější, matičko Vartecká, cti nejhodnější, od nás tvých ctitelů královno nebe, své ruce spínáme, prosíme tebe.

Bys nás vyslyšela ubohé lidí, patř, jaké ouzkosti, a velké bídy, Brandeburg, ten kalvin, proti nám strojí, přispěj tvým křesťanům nyní v tom boji.

Dej šťastné vítězství vojsku našemu, přispěj s tvým synáčkem na pomoc jemu, neodstupuj od nás, jasná dennice, neboť seš výborná vždy bojovnice.

Neb jsme již poznali velké pomoci, když kalvin Brandeburg přitáhl v noci do městečka Varty k tobě, Maria, všechen mozek jemu ty jsi stočila.

Když jest chtěl největší svou věc provádět, přišla mu štafeta, musil nechat hned, že vojsko veliké na něj se valí, by se re-terýroval a sebe taky.

Však to jeho lid byl, on to nevěděl, ale se vší silou do vojska střílel, některý sto lidu svého porazil, na ráno když zvěděl, zlosti se pomstil.