Srdce moje jsi ranila, hleď jej zhojiti, svou sličností dopálila, hleď uhasiti lásky hořící plamen, adio s tím se poroučím, lebe vohl, amen.

7. Píseň kratochvilná o lásce kterak zapálené srdce bolesti vzbuzuje. O kvítku překrásný, ctná růžičko atd. Vytištěna v Praze, u Jana Julia Jeřáb-k a, 1741. Jako Ančičko, Hubičko atd.

O kvítku překrásný, ctná růžičko, ze všech vynšovaná má Liduško, jediná má žádost tě spatřiti, upřímně tvé líčko políbiti.

Kdykoliv tě vidím, samou radost, kdy já tě nevidím, samou žalost, neb ani nemůžu své myšlení spokojit bez tebe potěšení.

Tvá slíčnost spanilá, tak se mně zdá, že je spůsob celá od anjela, nad růži červenost, nad sníh bělost, tvé velké bohatství krása a ctnost.

Pysky sformované krásné barvy, vlásky roztomile prstyn-kovi, líčko jest skropené krásnou krví, po němž jest dnem nocí mé toužení.

Ty jsi ta jedinká nad pannami, tvé cnostné spůsoby mně se líbí, proto moje srdce po tě touží, a v poníženosti tobě slouží.

Kdekoliv jsem, chodím to bez tebe, všecko mé myšlení u tebe je, žádná radost v světě mně netěší, nic nejni nad tebe mně milejší.

Růžičko červená, spomeň na mně, mé srdce míti chce srdce tvoje, celá moje žádost u Boha je, bych tě milovat moh, dítě moje.

Čistá moje žádost naděje je, že tebe milujú dítě moje, kdybych nemoh více milovati, musel bych svůj život hned stratiti.

Co sem řek, stát se musí, neb upřímné lásky Bůh neruší, to co dostanu, Bůh mně to dá, s tím se ti poroučím, Liduško má.

8. Píseň nová kratochvilná všem pracujícím pacholkům pro obveselení mysle na světlo vydaná. Nebyl sem doma celý dvě léta. Sediaci jsou hodní lidi, když. Vytištěna v Praze, u Jana Julia Jeřábka, 1742. Má svou známou notu.

Nebyl jsem doma celý dvě léta, přišlať jest pro mně má milá Běta, abych já šel domu, hlídat selských volů, hleďte.

O bído, bído, zlostné roboty, kterak já smutný dočkám soboty, dělej celý tejden, večír sotva lehnem, hleďte.

Hned brzo ráno zase k vorání, správce s bejkovcem sprutka dohání, bije, tluče, pere, s chlapa řemeny dere, hleďte.

Když večír přijdu domu z roboty, vyzujú rychle děravé boty, koňům dám vohlavy, místo sena slámy, hleďte.

Voves, řezanku, to sobě prodám, za to v hospodě piva nalejt dám, vezmu sobě Káču, vesele s ní skáču, hleďte.

Když peněz nemám, jdu smutný domu, postesk bych sobě, však nevím komu, v každým koutě bída, praví naše Lída, hleďte.