Já pak si vezmu kus chleba z domu, místo pečene, trochu soly k tomu, napijú vody, to jsou moje hody, hleďte.

Knedlíky, buchty v neděli, v svátek, z vody polívky rovně jak v pátek, na Boží Hod masa zřídka uzří chasa, hleďte.

O bído, bído, chudobo, nouze, jak u sedláka trváš na dlouze, již jest po nás veta, jsou na nás zlý léta, hleďte.

Že jsem byl s holkou v háji zeleným, hned sem na osle seděl dřevěným, nebohá dívčice, přišla do trdlice, hleďte.

Pro konrybucí obilí prodám, a co mně zbyde, na vojáky dám, vrchnost taky bére, nechci-li dát, pere, hleďte.

Ach co si počnu nevím ubohý, na delší cestu přichystám nohy, půjdu pěší cestou, zaspívám si heskou, hleďte.

Zájem i veselost vzbudilo líčení p. K. Dvořáka, vrchního inspektora státních drah v Olomouci, při přednášce o Slovácku, ve schůzi Klubu českých turistů v Praze. Přednášky Dvořákovy i po stránce národopisného studia poskytují vzácný požitek a obohacují vědomosti odborné tím, že pan přednášející umí si vybrati pro snímky fotografické z přírody i z lidu kusy zvláště důležité a svérázné. Máme slíbený článek z jeho péra a z jeho stroje fotografického o vánočních betle-mech a o rychtářském právu čili palici.

Šáteček vyšívala Viktora Šafářová z Velké u Uh. Hradiště. Dán byl, jak ukazuje nápis uprostřed věnečku — »z la-ski«. V rozích jest pěkná výzdoba ve vzoru lidových prvků ornamentálních. Přednášející u-pozornil, že děvuška slovácká nemá nálady svě-tobolné, když ji postihla nevěra milencova... Osiřela chuděrka sama samučká jako v poli hrdlička, ale nehrozí přemírou vášnivé

Slovácký šáteoek s milostným nápisem.