lásky, pomstou, smrtí, otravou, utopením, oběšením, rozřeší záhadu svého života a zhojí útrapy svého usouzeného srdce — vyhledáním jiného synečka, jiného milence, hodnějšího její veliké lásky. Prozrazuje tuto životní moudrost nápis kolem šátečku: »Toto je ten šáteček co mě milá dala a ja ji ho navrátím, aby neplakala: Těške je kameni co pod vodu pline, j esce je teši, kdo koho miluje. Ja sem sama taková co sem milovala ošidil mne sineček, zůstala seni sama, samučka, jak v poli hrdlička a včil si mam hledat jiného sinečka Upřímnost a laská nevihasne u mem srci.«

Když jsem psal pro Český Lid v 1. čísle tohoto ročníku vyzvání, aby sbírala se lidová česká slova složená, viděl jsem, že většinu jich znám od své zemřelé matky, která byla sic žena prostá, ale snad právě proto velmi svérázně lidově uměla mluviti. A tu začal jsem zapisovati i všechna zajímavá úsloví, přirovnání atd., jež jsem od ní slýchal a seznal jsem, že by i ta měla se ještě zapisovati a sice hlavně z úst žen z lidu. Výtěžek byl by zajisté ještě znamenitý, přes to, že již podobné sbírky máme.

Ženy v lidu udržují totiž nejen na př. kroj déle než mužská část, ale i řeč, nářečí neporušeny, svérázný. Čím starší byla žena některá, se kterou jsem mluvíval na svých potulkách, tím rázovi-těji, jadrněji a krásněji mluvila a dialekt její býval vždycky čistější než u mužů. Ti nejen slovy »zatrhovali« do řeči »panské«, t. j. spisovné, ale také i se snažili od »selské« řeči vymaniti.

Moje matka, narozená v r. 1828 na Hané, mluvila zpočátku hanáckým dialektem severomoravským. Později tím hanáckým dialektem, jímž mluvil můj otec, t. j. záhorským. Jádro řeči však, její přísloví, porovnání, úsloví atd., zůstaly jí z její rodné vísky. Podávám tu jen ukázku z její pokladnice řečnické: různá její úsloví a porovnání. Čtenáři, laikové i odborníci, poznají, že kdyby každý z úst své matky naznačil všechna podobná zvláštní rčení, že by povstala kniha nejen zajímavá, i důležitá. A k podobnému sbírání a zaznamenání vyzývám zase dnes! f

Udělám ti to na svatyho Nikdala (nikdy). Dal to na buben i {na veřejnost). Ná, abys se nezbláznil, aby ti srdečko nepuklo do košule (aby ti nebylo líto). Ten ho okabátil, ošulil (ošidil). Ten ho ošmig-al (ostřihal na krátko). Ten zdrhl (utekl), zdrhá (utíká). Ten smygá (utíká), polsky smygac, utíkati. Všechno by rozdal, kdyby mu Pámbu ruky nedržel (je skoupý). Tebe tak poslat pro smrt (dlouho se nevracíš). Já ti nakvákám (já ti neudělám, nevyplním žádost). Ten