na faru Jakeš kupovat kůžky, přitočil se pan kaplan mlčky a nepozorovaně zatáhl jej za bradu. Když se mu několikrát taková pohana stala jeho milé bradě, šel žalovat vrchnímu do Dřevohostic, ten určil den Jakšovi, aby se dostavil k soudu na faru Pavlovskou, kamž poslal rychtáře, který měl věc spravedlivě rozsouditi. Den přišel, Jakeš se dostavil a pravil, že panu kaplanu odpustí, když mu uhodne tři myšlénky do hodiny. Po hodině přišel Jakeš, ale pan kaplan celý zamyšlený chodil po dvoře, kde pracoval čeledín. Martin, velmi čiperná to hlava. Když zvěděl těžkosti pana kaplana, prosil ho, aby směl hádat za něho Jakšovi. Pan kaplan ochotně svolil, když rychtář souhlasil. Vešli do kaplánky a Jakeš pozvedl jeden prst vzhůru. Martin ukázal prstem dolů. Pak Jakeš zvedl jeden prst před prsa, Martin dva. Pak se Jakeš ohnul, položil prsť na zem. Martin obě ruce. Tu se ozve Jakeš: »Uhodls!« »Co's myslel, Jaksi, za myšlénku?« táže se pan kaplan. Ten odvětil: »Já jsem myslel: 1. »Jeden Bůh je na nebi!« Martin: »Je též na zemi!« 2. »Jeden člověk byl na zemi!« Martin: »Byli dva!« 3. »Bůh je přísný!« Martin: »On trestá!« — »A ty, Martine, co ty's myslel při tom?« 1. »Dám tě pověsit na šibenici!« Já mu na to: »Spadnu dolů!« 2. »Že mi oko vypíchne.« Já mu na to: »Že mu vypíchnu dvě.« 3. »Že mě povalí na zem.« Já mu na to: »Že mu nabijú.« Tak se pře Jakše skončila. Od té doby již nepomlouval pana kaplana a provozoval své živnosti dále.

Osobní. Redaktor Českého Lidu Dr. Čeněk Zíbrt byl zvolen za člena Cárské akademie věd v Petrohradě.

Národopis na umělecké výstavě v Humpolci. V Humpolci byla uspořádána umělecká výstava bratří Jaroslava a Karla Augustů, akad. malířů (rodákův humpoleckých), jejíž největší součástí byla bohatá malířská žeň obou umělců z luhů uherského Slovenska, nejvíce z Detvy. Zmiňujeme se úmyslně o této umělecké výstavě i na tomto místě, ač na první pohled zdálo by se, že výstava umělecká s účelem Českého Lidu nesouvisí. Chceme i zde ukázati, kterak účel třeba čistě umělecký, mimoděk přece přispívá k rozvoji slovanského národopisu a pomáhá šířiti zájem nejen mezi národopisci, nýbrž u širšího obecenstva. Oba naše umělce zavál v mládí osud na uherské Slovensko. Eodiče jejich se tam přestěhovali, a oběma budoucím umělcům otevřelo se nové, dosud skoro nedotčené podle radostné práce. Oba jinoši přirostli srdcem k svéráznému lidu slovenskému, a není divu, že bohatství a krásy kraje i lidu daly oběma jinochům směr i cíl budoucího povolání. Oba vstoupili na dráhu malířskou zlákáni jsouce krásou svého nového domova. Oba