Kulturní obrázky z dějin král. města Nymburka.

V díle »Poděbradsko«, o němž jsme již několikráte v Českém Lidu podali zprávu, po zásluze pochvalnou, vydal p. P. Kulhánek obšírnou monografii o městě Nymburce (na str. 492), kdež mimo jiné zajímavé stati o městě a měšťanech tamějších všímá si kulturního vývoje, cechovnictví a památek lidových. Kniha Kulhánkova jest ovoce vzácné píle dlouholeté. Založena jest na soustavném a svědomitém studiu archivním, se zevrubnými odkazy ku přehojným pramenům, z nichž snaživý spisovatel čerpal. Látka jest rozvržena přehledně do roku 1421, pak do roku 1547, do roku 1620, do r. 1648 až pak do nové doby. Spisovatel byl důkladně připraven k této práci, ovládá všestranně ohromný, pracně snesený materiál. Charakterisuje vždy dobu neb obor líčený, na tuto charakteristiku připojuje pak líčení podrobné, zahrnující všechny podstatné zprávy, slohem záživným, poutavým, často oživeným uváděním původního znění pramenů. Promyšlené zpracování roztroušených zpráv v ladný celek jest neocenitelnou předností knihy Kulhánkovy. Kniha Kulhánkova zasluhuje, abychom jí věnovali pozornost, pokud spadá její obsah do rámce Českého Lidu. Zároveň se svolením autorovým dopřáváme místa zdařilým vyobrazením z pěkné knihy Kulhánkovy, pokud mají souvislost s programem Českého Lidu. Jsou to jednak památky umění lidového, jednak památky cechovní, rychtářská a cechovní práva, ferule, památky, k nimž se druží rozmanité zkazky lidového podání atd. Spisovatel nám jistě nezazlí, že dříve, než podáme zprávu o kulturněhistorických statích z Kulhánkova díla, pokusíme se doplniti některé kapitolky. Doplněk náš týká se rýmování Ondřeje Kramolína o minulosti Nymburka a zvláště o zkáze města r. 1634. Spisovatel zná rodinu Kramolínovu. Uvádí na str. 379 a 380 malíře Josefa a Václava Kramolína a hudebníka Jana Kramolína. Neuvádí však Ondřeje Kramolína, jehož rukopis z XVIII. století pod signaturou I. G. 25 chová se v bibliothece Musea království Českého v Praze, bez listu titulního a beze zvláštního označení. Jen ze závěrečné poznámky patrno nade vši pochybu, že sepsal