mália, a pilný pozor na to se dává, aby se hrnec odevšad stejně zahříval, co se zamykáním a otvíráním hořejších okýnek lehce státi může.

5. Následek z pálení kolomazi. Nejprve vychází hustý vodnatý dejm, neho pára z korejtka, potom následuje nahnědá voda, která se vyleje. Ještě později, zároveň s tou vodou, přichází požloutlá mastnota, která slove syrový terpentýn; ten se jakožto nejlepší tuk pro sebe shromáždí, a ním se potom stejně kolomaz mastí. Konečně ale zčernahnědá hustá kolomaz odteče, která se buď tak, jak jest, zpotřebuje, anebo s nejhustší hmotností posléz tekoucí na černou smolu zvaří.

Po té práci, která při velikých pecích obyčejně třikrát. 24 hodin, při menších ale ještě kratší čas, a často jen 2 dni a 1 noc trvá, zůstane pec několik dní zamčena, až uhlí umrtví. Potom se spodní díra hrnce v čas topení zazděná otevře, a uhlí se vyhrabe, které kovářům tuze příhodné jest.-------

Kdo by z čtenářů Českého Lidu mohl tento náčrt doplniti dalšími podrobnostmi, nebo nákresy pecí kolomaznickýchf

Zasedli jsme k večeři a na zvláštní přání našeho rozveseleného hospodáře přinášela s úsměvem hospodyňka mísu brambor »na šupavku« čili »na loupačku«. Z bramborů se kouřilo, některé rozsypávaly se pod puklými slupinami jako moučka a voněly po světnici. V zápětí postavila hospodyňka na vybranou: v jednom hrnci, kamenáči, opatrně po drátovaném žlutým drátem, husí sádlo, a v druhém, placatém hrnečku hrudku žluťoučkého másla. Hovor utichal, jen jsme si pomlaskávali a obraceli v ústech horká, pálivá sousta. Nit hovoru rozpřádala se o bramborech. Náš písmák, který večery nám krátil skoro každý den, když ho netísníla nálada žalostná se vzpomínkami tesknými, vytasil se dnes s.opisem dvou písniček na oslavu zemských jablek (Erdäpfel) neboli bramborů, s pochvalou Drakea, který brambory do Evropy přinesl. Pěkně se to sedělo a pojídalo, kdy nám písmák dodával chuti přednesem žertovným těchto písniček. Hned jsem si je opsal a pospíchám s nimi do českého Lidu, jehož redaktor (snad nézazlí, že to prozrazuji) také tolik rád budí laskominy, když se rozpovídá o bramborové »nástavce« nebo šiškách bramborových, nazývaných podle písecké mluvy »po konci pořád«! 1. Píseň nová o zemských jablkách. Vytištěná roku

tohoto. Zpívá se obzvláštní notou. (1760). Pochval každý jazyk Boha, za tak dobrodiní mnohá, kteráž učinil člověku, vzlášť v tomto posledním věku.