1

Lad. Detvan: Obrazy slovenského života r. 1838. 295

Co bych o nich měl víc psáti, nežli je vychvalovati, ty pak mně za pravdu dají, kteří je často jídají.

Chval si kdo chce krmě panské, paštiky a cukroví, nechť um kuchař z země francké, skvostné jíchy hotoví.

Nechť mu jídla kořenějí, květem nebo muškátem, nechť mu pečeň nastrojejí, s .mudrovaným salátem.

Však mu nic víc nenastrojí, nežli trochu utrýchu, brzoť v něj se nemoc vzrojí, bouř mu vznikne ve břichu.

Brzo nebude jíst moci, ze sta krmí jedinou, dna ho bude ve «tne, v noci trápit každou hodinou.

Já si chválit nepřestanu, naše sprosté brambory, já jen jejich držím stranu, všechněm mlsným na vzdory.

Když se prací unavíme, oheň sám nám kuchaří, hrnec zemčat postavíme, až se sama uvaří.

Nebo nám je popel žžávý, upeče jak kaštany, mámí potom pokrm zdravý, nehandlujemť s zemany.

Nač zvěř kvítím ozdobovat? — zůstaneť přec smradlavá, ne-smímť zemčat okrašlovat, pěknáť jsou i voňavá.

Radostné toť podívání, když je horké loupáme, chutné jest pak polykání, ani neoddycháme.

Že tak mlsným nechutnají, nadívaní holubi, jako nám když zemčat dají; prášit se nám od huby.

Když se nimi nasytíme, jak nám po nich veselo, krve sobě nezkazíme, hodně beřem na tělo.

Držte mlsní na paštiky» já radě držím s brambory, nechci zdraví z apatyky, živ buď Drak vám navzdory.

V Novém i Starém Vlastenském Kalendáři z r. 1838 uveřejňoval K. Fej er patáky ukázky lidových hovorů, obrázky ze života lidu slovenského. Zajímá nás jejich stránka dialektická i věcný obsah s názory tehdejšími. Sbíráme-li dnes tyto »dokumenty lidské« z nynějšího podání a života lidového, budiž dopřáno místo tak starým záznamům od zkušeného znalce lidu slovenského.

Dva kmotrové, sediaci, střetnou jeden druhého. Maco jde do města, Ondro se už domů navracuje. Maco (z daleka volá): Ej či ste ma to nevěděli zavolat! Ste vy mne za kmotra! Pochválen Ježíš Kristus! — Ondro: Na věky amen! Čvo to vravíte čvo! — Maco: Že ste ma mohli zavolat. — Ondro: Veď ste mi mohli od straky