hlaďteže, švagríčku, tri a tridcat vám dám, ale víac prisambohu ani babky. — Ďuro: Ej ba na dobrýho by ste blázna trafili; veď by na celý svět vysmíau. — Mišo: A já by som sa mohou mojej starej ani neukázat; veď by sa mi ta do štice nanosila! Kolk o to pítate? — Ďuro: Osem a meru. — Mišo: Hla, už ti bolo šest a meru, a zase ti je len osem a meru. — Ďuro: Ba tak tak, šest a meru; veď som sa poniýliu. — Mišo: Jaí, takto z nás nebude nič! Dodáni zo desat zlatých, nuž mám dva žrebce, len sa tak budou ligotat! — Ďuro: Veď že si vy tam urobte, ako chcete; veď vás nikdo nesilí; koupá je z dobrej vuole, veď to len že přišlo do zhovorky. — Mišo: No poďme! — Ďuro: Veru sme sa zagagotali, a už na poludnia dávno vyzvonili; neviem, kedy sa domou dovlečieme, ako sa dovlečieme. (Idou). — Mišo: Či sa pod Príbojom nestavíme. — Ďuro: Ja nemám ani babky; hyba ak ma vy ztratujete. — Mišo: Ej veď ste to trafili! A já som sa ufau, že vy dačvo máte. — Ďuro: Už sme prisambohu zle. — Mišo: Veď se len dáko zavlečieme na tu Lupču po biede, a pod hodinami, veď mi tam dajou na moju statočnosť, lenky som vladau. — Ďuro: A či si nezafajčíme? Já by vás po-noukau, keby mi.ho ti voštinári neboli vysmradili. — Mišo hledá dohán: Ej bodajže ťa aby že ťa; či vy ho nemáte? — Ďuro: Čvo? — Mišo: Nuž muoj mechúr! — Ďuro: Už ste vy ten prisambohu voláte zasiali! — Mišo: Keby som sa azda vratiu; šetko se mi tak vidí, že som ho pri tom pive zabudau. — Ďuro: Ej škoda by ho bolo; veď vás já počkám, a hla tuto si podríemem. — Mišo: Ale že ma počkajte! — Ďuro: Nuž akože. — Ďuro se zvalí pod vrbu a Mišo zpatkem běží jak olovený ptak, až si i on v jarku pri ceste ustele.

Lidové koptárny bývalé. Dnes jen z vypravování pamětníků víme, jak se kopt pálíval po domácku, přípravou nestrojenou, beze všech strojů a umělých pokusů chemických. Býval to vydatný zdroj výživy hlavně v krajinách,' kde bylo dosti lesů a v nich dosti smoly nazbyt. Jak se kopt pálil, dočetl jsem se v rukopisné sbírce praktických návodů pro lesníka (majetek hajného p. A. Švejkara), vybraných z knížek tištěných (hlavně ze spisů V. Havelky na začátku věku XIX.) i z praktických zkušeností. Zvláštnosti slohové i pravopisné z uvedené předlohy ponechávám beze změny: Při vaření smoly po vytlačení pryskyřice ještě nečistota, neb usedlma pozůstane, která mastné částky v sobě obsahuje. Této, jinak nepotřebné usedliny, může se ještě užiti, obrátí-li se ku pálení koptu. Jest totiž povědomo, že každá věc, která mnoho olejnatých a pry-skyřičných dílů obsahuje, když se pálí, hustý dým vydává, kterýžto, jsa schytán, se nasadí, a černou, velmi sypkou, příliš lehkou »hmotnost« utvoří. Jestli tedy smolné usedliny se rozžehnou, a tím