Železná kamna v Čechách ve století XVI. Dr. Z. Winter připomíná kamna železná v domácnosti staropražské jakožto věc za jímavou. Zikmund Freylich z Freudenfelsu zanechal po smrti r. 1582 v sklípku »kusy plechu ke kamnám železným«, a o 20 let později zedník Pišingar v Dlouhé třídě měl »železná kamna rozebraná, normberského díla v pěti kuších«. (V měšťanské světnici starodávné, str. 28.) Doklad tento naznačuje zřejmě, že jest hledati původu kamen železných v cizině, což potvrzuje překlad český Mün-sterovy Kosmografie od Zikmunda z Puchová z r. 1554, kdež čteme na 1. 329b—330a: »v Hellentalu železo dělají vejborné a ková-řuom velmi dobré a užitečné. Dělají se tu také kamna lítá železná, a do zemí mnohých germánských se podávají.« Vyráběli je prý v zápádoněmecké zemi Byffalia, hraničící s Lucemburskem, což vysvítá i ze svědectví Simona Rychuvia Medika, že v téže zemi »v Šleydě, Kronenberku a Keylu, kovové jsou železní vejborní, z nichž kamna slévají, a do jiných krajin dodávají.« Ona kamna staropražská, známá z dokladu Wintrova, díla normberského, byla patrně již vyrobena v Norimberce v době pozdější a ukazují dobře, jak výroba i užívání kamen železných postoupila časem od západu k východu. Kamna taková nebyla asi tenkráte tak levná již pro tíhu při dopravování; ani těžký vůz formanský nemohl jistě přivésti jich mnoho z končin tak vzdálených, byť i bylo jen z No-rimberka. Jiná, ač nepřímá zpráva o kamnech železných, zachována jest v Kalendáři historickém Daniele Adama z Veleslavína. Ve vydání II. z r. 1590 na str. 53. čteme totiž při 29. lednu, že král Vladislav s dětmi Ludvíkem a Annou přijel r. 1511 do Vratislavě... »Děti královské na saních vezli, na nichž jim udělána byla jako světnička, a jeden pozadu sedě vždycky pomalu dříví do kamen přikládal a topil.« Že tu nelze mysliti kamna hliněná, jež by se byla rozsypala při jízdě, jest pochopitelno. Kamna ta byla jistě malá kamínka železná, jakých mohli si dopřáti jen velcí páni při vzácnosti a drahotě jejich u nás pro obtížnou dopravu z daleké ciziny. A tak ve zprávě této z r. 1511 bylo by nejstarší svědectví o kamnech železných v Čechách. Jan Soukup.

Švec — satan. Seděl jsem kdysi o hlučné pouti známého východočeského poutního místa v zahradě jednoho z tamních hostinců, kde, za nejkrásnější letní pohody, tísnilo se u stolů množství poutníků z přerůzných míst milého Chrudimská. V koutě od-zpěvoval jednooký harmonikár jakýsi kuplet, jehož každou sloku ukončoval žalostivým refrénem: »a hrob je poslední stanice, kam všichni jedenkráte přibudem.« Nikdo z tísnících se tu hostů valně si nepovšimnul nad slunce pravdivějších těchto slov, ale každý, aby příjezd svůj na onu »poslední stanici« oddálil, zatím sháněl se pilně po nějakém občerstvení. Než těžko bylo ve chvatu a panujícím tu shonu čeho si opatřiti, neboť slabý hostinský personál