str. 300
nikterak nestačil na obsloužení tolika sem se shluklých lidí. Kolem stolů vždy jen se kmitl mužík s hustým, ryšavým knírem a hře-bíkovitě zježeným vlasem, nesoucí dosti neobratně v obou rukou několik naplněných sklenic pivem, takže na první pohled bylo znáti, že úkon číšnický není pravým jeho povoláním. Když kdosi u stolu, u něhož jsem také usedl, naryšavělému tomuto číšníku vytýkal, že stále přenáší sklenice bez povšimnutí bližších hostů, osopil se tento na něho hněvivě: »Čtyři ruce nemám, a komu se to nelíbí, může jít jinam, je tu hospod víc!« Slovy těmi byl ovšem nemile dotčen žíznivý i hladový občánek, jemuž platila, ale jakýsi starší náš soustolovník, usmívaje se, uspokojoval ho: »Eh, nedělejte si z toho nic! To je satan!« K mému dotazu, kdo to vlastně je ten »satan«, odvětil: »Satan je švec, který místo tří, musí se učiti 9 let, 3 roky se prohání po lesích, aby náležitě zdivočel, 3 roky žije mezi zvěří, aby rozuměl kůži a pak je 3 roky při řemesle.«
A. Blažek.
Pořekadla o vejcích. Již staří Římané kteří oběd s vejci začínali a s jablky zkončovali, měli přísloví: »Od vajec až do jablka«-, t. j. od počátku až do konce; aneb: »Od vejce počíti.« Obzvláště pak naše mateřská řeč mnoho poučných přísloví od vajec odvozuje. Na př. Dobrá slepka i v žihlavě (žihavce, kopřivě) vejce snese. Než kohout vejce snese, t. j. nikdy. Již vejce múdrejší než kuře, říká se, když mladší chce poučovati staršího, dítě své rodiče, žák svého učitele, hejsek dospělého a zkušeného muže. Vejce vejci podobno. Zlý havran, zlé vejce, zlý strom, zlé ovoce — přísloví poučné a výstražné pro rodiče, jimž se obyčejně děti podobají, následujíce jich mravy, zvyky a příklady. Nebude tu červeného vejce jísti, říká se o služebnících, kteří pro své neslušné chování již před velikonoci ze služby se propouštějí. Šetřím ho jako červeného vejce (hovím mu co svěcené kosti). Bláznu vejce poručiti, říkává se, když se nemotornému člověku něco poručí, čili svěří, k čemuž potřebné obratnosti a opatrnosti nemá. Avšak totéž platí o těch, kteří dětem rozumu nedospělého věci jim nebezpečné, aneb opilci sklep, zloději statky svěřují. Škoda chlapu měkkého vejce, zdravější mu tvrdé, aneb: Škoda psu bílého chleba, říká se, když velká dobrota představeného poddaným více ke škodě než k užitku slouží, protože příčinou jim prokázané dobroty tím drzejší, opovážlivější, vzdorovitější, lenivější a rozpustilejší bývají. Vejcem za volem hází, t. j. dává vejce, aby vola dostal, jak obyčejně to dělají chytráci, malý dar obětujíce, aby jím velikých věcí dobyli. Nesluší za vrabcem vejci házeti, t. j. nesluší pouhou a nejistou naději drahým penízem kupovati. Ani vejce bez něho nesní, t. j. příliš ho miluje. Nestojí za vejce — za nic! Srv. Moravan, 1853. F r a n t. B e 1 š á n.
|
|
