str. 302
zima bylo, a v domku ani kamen ani komína nebylo: i rozpálil iť zaklínači uhlí, chtíce se na něm hřít, a okenice i dvéře pevně zavřeli. Zlé páry z uhlí nemohly se rozptýlit, i vrazilyť se těm třem lidem do hlavy, což je zmámilo, že nic neslyšeli, ani neviděli: až se dokonce zalkli. Druhý den přišel krejčí náhodou do domku v své vinici a velmi se ulekl, když tam ty tři muže mrtvé spatřil, na které hrůza bylo pohledět. Gesner ležel na lavici a hlava mu dolů visela a Cenner pod lavicí, maje jazyk ohyzdně vyplazený, též červené a modré poskvrny v tváři: jakž se vždy stane, když kdo jedovatou parou se zalkne. Veber ležel na lavici za stolem ještě jsa drobet živ, nemoha však mluvit a na ruce se potloukl, a měl červené poskvrny, otok a puchýře na prstech. I křivět tenkrát ještě tomu věřili, že čert, kterému Kristus Pán již dávno všecku moc odňal na zemi, ještě všelikou neřest páše, a lidi, které Bůh velice miluje, trýznit smí. Chtěliť tedy vyšetřit, zdali to předce čert způsobil, i po-staviliť tři strážné k těm dvěma mrtvým tělům v domku zahradním. Když je záblo, také hodně moc uhlí rozpálili a dveří ani oken neotevřeli. I staloť se jim, jako zaklínačům. Páry z uhlí je omráčily, a ráno málo živi byli. Zas však okřáli, krom jednoho, který pak brzy zemřel. Druhý povídal že se mu zdálo, jako by jím někdo na lavici postrčil; že ale nic nevěděl, ani slyšel. Třetí však, aby se mu podivili, vypravoval: že čerta viděl, a že slyšel na dveře škrabat. Když se ho ptali, jaký by byl čert? odpověděl: »čert se zdál jakoby žádné moci nade mnou neměl.« Té hloupé odpovědi se všiekni smáli, a když pak ponocným byl, pokřikovali někteří študenti na něho, když chodě hodiny vyvolával, z oken: Hej! ha hej! jaký je čert? Dokud živ byl, tím se mu smáli. Zatím z toho prapodivného příběhu patrně se vidí, že v zavřených komnatách, kde komínu není, na rozpáleném uhlí hřít se nesmíme. — I dokazuje Tomsa, že tam bazili-škové nejsou.-------S malými odchylkami shoduje se Tomsovo líčení s Vaším záznamem. Proto neotiskuji Váš variant a uveřejňuji původní, myslím, záznam Tomsův. Č. Z í b r t.
Píseň mistra Řebíka z r. 1799. (Dr. P. H.) Píseň ta jest vložka v opeře »Heská Markytánka, Schöne Marketenderinn. Hudba jest od Pana Millera.« Jest to překlad předlohy německé: Ich lieb' als guter Patriot etc. Srv. lítám Václav, přel. z němčiny, Zpěvy z nejvýbornějších zpěvoher Českých. V Praze 1799, str. 33—4. — Mistr Kebík: Já jsem upřímný vlastenec, a vlast svou miluji; když tvář mám jako mědenec, tu lehce pracuji; tu měch natahuji a sobě pískáni, a na nákovadlo dle taktu třískám. Však kdybych neměl víno pít, nemoh bych mistr Ěebík být. Víno přede chutný nápoj je, ba to se musí pít; kovář, jenž víno nepije, měl by radě krejčím být; když od uhlí v krku jest zadusíno, tu křtán proplákneme a pijem víno; sklenčku do ruky vezmeme, a za naši
|
|
