str. 304
se o to příti, které z nich by vzácný pán nejdříve měl oslem býti. Přely se a praly se, až to lvíka rozpálilo: »Dolů s vámi, nestydy!« zařval, »žíti-li vám milo.« Mžikem byly na stromě, ale zdáli pomlouvaly: Kdo rád osla dělává, na tom jezdí velký malý. — Nový past ý ř. Bez pastuchy bloudil brav. Janek hůl a troubu vzav žene stádo přes náves, před ním štěká kusý pes. Na palouku zastaví, k troubení se připraví; by ho obec slyšela, hrdě nad ním zpyšněla, když ponejprv zatroubí na palouku u doubí. Vážně hubu učpulí, a pak troubu přitulí. Silně do ní zafoukne a zvuk strašný vy houkne; jehož hřmotné drnčení, vřeštění a škvrčení, zvěř prohání skrze les; psa i stádo plaší děs. »Přenáhlils se,« dí Ján teď, »opraviti chybu hleď!« Zlehka troubu nasadí, a zvuk čistě plně zní. Tak že slouchá stádo, pes, ochotně i celá ves. Prudkost vadí, mírnost ladí; dobrým slovem pohneš kovem. — Bobr. Pěkný sklad si uměle bobr z dřeva vybudoval, a ten sobě vesele nyní kolem ohledoval, řka: »Co stál mne potu jen, než byl řádně zhotoven.« Samička se dívala; počala se radovati. »Skvostný byt to!« zvolala, »budení v zámku zůstávati. Ty jsi perla bobrů všech! stěhovati nás se nech!« »Holečku! i zámek ten není pro nás (bobr pravil), věz, že jsem jej proto jen polovicí žití stavil, abych tobě dokázal, že jsem si tě z lásky vzal. Dokud se mnou obcuješ, musí sklad ten zavřen býti; až pak jednou dožiješ, máš v něm vzácnou hrobku míti. Řekni, měl-li bobr kdy družici svou raději?« »Medle co mi prospívá (mluví ona v povzdycháni), když mé tělo spočívá, milostné tvé počínání, nech ať teď se raduji, hrobku tu ti daruji.« Nechcete-li rovni býti bobru, nechte básníky za živa tu lépe žíti, nestavte jim pomníky! Potomstvo by mohlo mníti, vidouc mnohé památky: Nechali jste hladem mříti muže, jejichž ostatky zděnou pak jste slávou ctili; snad jste smyslů nepozbyli? Č. Zíbrt.
Pověry v porodnictví. Pod tímto názvem dočetli jsme se zajímavých řádků v Časopise porodních babiček (Brno, roč. IV., ě. 5, 8.—10., 11.). Dr. Fr. Pachner, assistent babické školy při porodnici v Brně, žádá dotazníkem o zasílání pověr, o nichž by rád podal stud i i. Jan Soukup.
Proč má únor 28 dní. (J. K. v K.) K české rozprávce druží se cizí pověsti, jež dlužno přirovnati: E. B e u r li er, Pourquoi Février n'a que vingt-huit jours, Mélusine, red. H. Gaidoz, Paris, VII. 169, 255; M a s p e r o, Historie anciene des peuples de ľOrient, I. 172; Globus, red. E. Andree, LXVIII. 148. Č. Zíbrt.
Vydání a náklad firmy F. Šimáček v Praze. — Za redakci vfiči úřadům odpovídá Bohuslav šimáček. — Otiskování článku dovoleno pouze se svolením vydavatelství. —
Patisk se stihá soudně. — Tiskem Dra. Bii. Grégra a syna.
|
|
