velikonoční jest totiž t. zv. mužská koleda. Hoši už kolik dní před tím chystali a pletli si binovaěky z ohebného vrbového proutí, tu a onde mašliěkami a barevnými klůcky proplétané. Ráno ještě za šera chodí už po staveních, pátrajíce po ženských, zvláště po svobodných děvčatech, pokud jsou ještě neiistrojené, a hledí jim bi-novačkou našlehati, aby prý je blechy neštípaly, začež dostávají od nich výkupného, více méně malovaných vajíček. Milý hoch dostane jich arciť více, ale s prázdnou neodejde žádný, protože večer jest »muzika«, po dlotihém pustě první a tudíž toužebně očekávaná, a děvčata hledí, aby si zabezpečila tanečníky, neboť hoši provádějí jen ty, od kterých se jim ráno dostalo koledy. V patách za staršími objeví se pak první malí koledníci. Jsou to z větší části chudí, 5 až 151etí chlapci. V jedné ruce binovačku, ve druhé uzlíček na dárky, postaví se za dveřmi n světnice a zpívají. Známější dostanou od hospodyně po malovaném vejci, po bílém koláči, po kusu marcipánu, ostatní aspoň po vyrážkovém koláči. A pak se již celé dopoledne dvéře s koledníky »netrhmu«. Chlapci ze zámožnějších rodin jdou aspoň k sousedům, kmotrům, příbuzným, chudší neminou ani jednoho stavení ve vsi, ano zbývá-li čas, zaběhnou i do sousední vesnice, kde se jim ovšem leckdes nedostane příliš laskavého přijetí. Z koled buďtež uvedeny na př. tyto: »Koleda, koleda, dědečku! vohledejte babičku a babička dědečka, má-li jaký vajíčka«. — »Přišel jsem k vám na koledu, koledy mně dejte, nic se mně nesmějte; jestli mně nic nedáte, vaši dceru nevdáte; bude ona na peci sedět a na vás škaredě hledět, to uhlídáte.« — »Přišel jsem k vám na koledu, koledy mně dejte, šak já s vozem nejedu, co mně dáte, to Ternu, třeba starou roztrhanou halenu.« — »Já sem malej kolední-ček, tetičko! Přišel sem si pro červený vajíčko. Vajíčko je červený a koláče bílý; jak pak se vám, panímámo, koledníěek líbí? A vy, pane strejčku, dejte mně grešliěku! Pámbu vám to nadělí na zahradě, na poli i doma, budete mít co vyhánět ze dvora: z maštele hříbátka, ze chlíva telátka, z toho nejmenšího chlívka prasátka.« Binovačkou koledníka, který nejdříve do stavení přijde, po-šlehá hospodář neb hospodyně krávy v chlévě, aby nestřečkovaly. Též šleliává hospodyně žertem hospodáře, aby prý byl čerstvý.

Povedená kopa je Tonda Lesáků. Von se právě menuje přiniě-nim Ant. Holata, ale tomu tak říkaj', protože má Lešačtinu číru. Má s ni už taky kolik dětí. V letě zedničí, v zejme se válí doma. Peníze, co nemá, taky neutratí. Tomu se tak ledakdy něeo šustne, z čeho si pak lidi dlouho dělaj' heule. Tak jednou v letě.