žíška při útěku do Egypta ponořila, načež dítě ihned uzdraveno bylo.) Takto se koupe dítko třikráte v devíti dnech. Mezi tím vykonávají se modlitby a sice prvního dne modlí se devět Otčenášů a Zdrávasů a jednou věřím v Boha, pak vždy o jeden Otčenáš a Zdrávas méně, až posledního dne jen jeden Otčenáš a Zdrávas a Věřím. Ve dnech, kdy se dítko koupe, má se také vážiti. Je-li při posledním vážení lehčí než při prvém, není naděje, že by se uzdravilo a umře obyčejně po devátém dnu. Přibývá-li na váze, bude dítko brzy zdrávo.

Neštůvka (bolavý prst). Častěji se přihodí, že se rozbolaví prst u ruky, »odbírá« se za velkých bolestí a trhání, kolikrát vyleze z prstu i kost a prst zůstane křivý. Neštůvka se zažehnává. Za-žehnávání bývalo tajemstvím jednotlivých rodin a přecházelo jen z matky na dceru. Starší ženy požívaly vždy větší důvěry. Kdo má neštůvku, položí při zažehnávání obyčejně bolavý prst na »nerobenú sporu« (trhlinu) ve dřevě a zažehnávačka mluví: »Šla růžička' po luče (louce), nadešla ju panenka,. Kaj ty jideš růžičko! Člověkovi do masa, do kosti. Co tam budeš dělat? Trhati a štípati. Nechoď tam, má růžičko, boch jo byla s Kristem Pánem až na věky věkův amen.« Zažehnávačka klade ruku na nemocný úd, modlí se (zároveň i nemocný) Otčenáš a Zdrávas. To se opakuje třikráte. Jinde zase zažehnává se neštůvka takto: »Neštuvieo, nezdárnico, jestlis' z hlíny, di do hlíny; jestlis' z blota, di do blota; jestlis' z jakékolvěk jiné příčiny, di jak nejdál možeš.« Při tom se žehnalo a modlilo.

Podobně jak neštůvka zažehnávala se i žába, bolení v listech, kterýmž obyčejně malé dítky stížený jsou. Říká se při tom: ty žabico, prokletnico, jestlis' z blota atd.

Zažehnávají se také tři dchy (dchy = dechy?) Tyto »za-vrtují« se ve stodole o osmi úhlech. Dítko nemocí tou stížené svlékne se z košilky, ustřihne se mu po kousku nehtu u rukou u nohou, kousek vlasů za ušima, vše sbalí se do tří papírků. Na to postaví se dítko k dřevěnému sloupu v stodole a nad hlavičkou vyvrtá se ve sloupu ďirka. Matka vezme dítko a jde s ním pod šíré nebe a modlí se Otčenáš a Zdrávas a dítko žehná, Mezi tím za-žehnávaěka za různých říkání a modliteb vstrčila jeden zmotek papíru do dirky a zatloukla klínkem. Toto se opakuje třikráte a modlitby skončí se vyznáním víry.

Nejvyhlášenější zažehnávačkou bývala xselka« neb »baba« ze Sedlišť jménem Ježová. Dále požívaly velmi chvalné pověsti Koš-čočka z Moravky, Motyčkula z Krásné a Samčina z pod Prašivé. Tyto všecky jsou již na pravdě Boží, ale lid na ně s velkou úctou zpomíná. Rozumí se, že »doktorky« na dobře nevymřely, ale lid, věda, jak jsou pronásledovány, tak snadno jejich jméno neprozradí. —