Úbytě u malých dítek léčí se následovně: O koupeli tře se dítko chlebem, ale vždy směrem od sebe (t. j. od levé strany na pravou). Drobty precedí se přes plenky a dají se orežené (na plotně) na úhel domu (z venčí), aby to pes sežral.

Nemůže-li dítko usnouti, sbírají se na Frýdeeku »sníčky« (sny, spaní) následovně: Jizba se počne zametati ze všech čtyřech lihlů a sice tak, že v jednom koutě smetne se třikráte a jde se křížem do protějšího kouta, smetí se smetá hned do kasunky (zástěry) a tato se pak vloží do kolébky dítku pod hlavu.

N á Šudlová z Lánštorfa večer seděli u stola a večerali s istým nádeníkem z Hodonína. Navečeřajase on sa žebral do maštale nocovat a oni také poléhali. Za mlatevňů čekali jeho kamarádi, ná tak on koně ukradeí, zavede! ich tam za tlí miatevňú a oni tám tí a j s kóňma. Projeli s nim a. Kopyta měli ty koně ovázané ha-drama, aby neměli drahý. A tak co fčilék? Neměli koní, za jedného dali tři sta. Chodili, kričali a došli aj k nam, naša Moniga u nich slúžila. Tá tetka mi pravjá, abych ich s ňú išia hledat.

Idem teda, dondem k přívozu, ona že k Šaščínu, ale já sem scela ít k sfatym Jánom.1) Doňďa k tym sfatym Jánom, byli tam cigáni. Ná já im povídám (Šudlová išli záděj): »Cigáni, neviděli ste tu koně nebo neukradli ste ich?« »Ó jéjda, hen tá je Šudlová, neviděli sme my tých koňů, ale dite tadyto do siatych Jánů, za sfatyma Jánoma je chaíupa žtutym líčená, tam je ženská, tá vi věc než chleba jest.« Řeku2) tetce: »Víte co, buďte tu, já sa idu napřed podívat a zeptám sa prv ludí.« Jak sem sa k ní vrátila, prvim jí: »Podme — išíy sme přez jedny humna a lele,3) henkaj je tá chalupa žíutym líčená.«

Dónďa tam, ona tá osoba seděla v žebráěce.4) Měli tam vedla žebrácky také okénko jak tot u Gajdů a ona hned utekala do síně. Řeku: Jéjda, tetičko, ona před nanma uteká!« Ale jeden chasník nam povidá: »Tetičky, dite do ňútra. Já už sem byl po dovíkerych