zdovolíte, aby vaša žena byla s ludskymf) mužákem2) tak dlúho v druhej izbě?« »Može, povídá on, ná jag ne?«

Byli tam velice dlúho. Ná vím, co si vyprávjali; Ale spořádali to. Potem jedenkrát sem tam išla s písmem. Písma sem tam zanesla a zas sem nevěděía nic. Ked sem tam došla, nebyla doma tá pani. Že mam čekat až do poíedůa. Ona krót byla v tem spolku. Seděla sem teda tam v síni a ten starý mje povídá: »Derte peří, nech nesedíte enem tak!« — Potem ona došfa, dala mje jest kafého, buchty. No řeku, počkaj, včil sa snad zdovíš, co to. »Ten váš starosta mosá dobře stát.« »Proč by ne?« povídám já. »Ty peníze daleko nejsú!« — A ani nebyli daleko. On si ich ukradel sam. Tej céře dum kúpil, kde by ich byl nabral. — Fěilej už tá stará umřeli, mladá také něco ví, ale né tólé. Ona sa že nesce teho tak chytat.

Pan ředitel zemského archivu království Českélio Dr. Vojtěch J. Nováček, upozornil v Českém Lidu na zajímavý poetický obyčej u našich předků, že chovali květ Růže z Jericha na vánoční hody a pozorovali jeho otevírání a zavírání. Viz podrobnosti: Zíbrt, Hoj, ty Štědrý večere, 1910.

Nalezl jsem další doklad o této zvyklosti u Boh. Bílovského v knize Coelum vivum, Opava, 1724, kdež při kákání o sv. Ludmile a sv. Václavu vykládá spisovatel:

Místodržící Krista, každý Papež Čtvrtou Neděli Postní růži zlatou světí, a tuto potom některému králi při církvi svaté dobře zasloužilému z ßima za dar posílá. Naše královská růže v Čechách jest posvěcená, ne z Říma do Čech, ale z Čech do Ěíma slavnou pověstí odeslaná, kdežto za svatou růži pannu a muěedlnici vyhlášena jest. Plesej tehdy, plesej s tvou panenskou a muěedlnickou růží, Království České, plesejte Města Pražská, plesejte a honoste se svatým královským kvítkem slavní Čechové a Moravci, poněvadž ta vaše Pražská růže jest tisíckrát krásnější než rozhlášené růže v Městě Rhodus, tisíckrát libější než v Lukanským městě Přesto, tisíckrát vonnější a vzácnější než Růže při městě Jericho, o kterých píše Adriehomius, že nejenom nesmírnou vůni ze sebe vydávají, ale že jsou důstojnější a příjemnější než naše. Též ty růže, které hned při městě Jericho na tom místě, kde Eli-saeus hořké vody v sladké a trpkou studnici v lahodnou obrátil, v té vlhké Zemi na trnovištěch rostou, v noci o Narození Krista