krásně vykvětávají a zase ráno se zavírati mají. Než ustup, město Jericho, Praze, městu hlavnímu, nebo to pro svou svato-Václav-skou růži jakožto pro královský a panenský kvítek po celém městě jest rozhlášeno. Jest pravda, že Jerycho mál od růží jméno, expi-ratio odoris, vůně růžová, než ten titul více náleží Praze pro jednu její růži, která i odorem, k vůni, a vůní svou mnoho tisíc lidu k sobě táhla a až posavad táhnouti nepřestává. Nebo lili, napsal někdy svatý Augustin, co já dnes opakuji: Qui Martyres perse-quebantur, memorias Martyrům inquirunt, ubi adorent. O přebla-hoslavená tehdy Praho, růžová Praho! mohu o tobě říci: v Praze blaze, kdo tam může míti růže.

Že růže bez trní nerostou, zkušenou vědomost toho mají zahradníci. Že pak růže mezi cibulí sazená, olet suavius, floret feli-cius, rubet amoenius, šťastněji květe, lahodněji voní, veseleji se červená, potvrzuje Sylvester á Petra Sancta. Smradlavá cibule byla Drahomíra, vedle které štěpována, byla růže královská, a proto lahodněji voněla a nad šarlát se červenala v prostřed trní a mezi cibulí vkořeněná.

Svatý Nilus píše: Tolera tribulationes, inter ipsas enim vir-tutes, quemadmodum inter spinas rosae nascuntur. Trpělivě snášej protivenství, miluj ctnosti, nebo mezi těma jako mezi trním růže se rodí a plodnější pučí. Dokázal to skutkem svatý náš mučedlník, svatá panna, svatá! růže, svatý Václav, když uprostřed a mezi bodlavým trním, jak krevního tak cizího protivenství postavený v křesťanských ctnostech víc a více se zelenati a ratolesti, též v dobrých příkladech květnouti nepřestával, když ke cti a chvále Pánu Bohu v Trojici jednomu a ku poctivosti svatého Víta hlavní kostel na Hradě Pražském vystavěl, k tomu ve dne i v noci, aby obyčejné žalmy Pánu Bohu Všemohoucímu zpívané byly, bedlivě dohlídal, mrtvé k hrobu doprovázel, nemocné navštěvoval, chudé a potřebné štědře obdaroval, nahé přiodíval, lačné krmil, sám hostie pro mše svaté pekával a víno presoval, zhola ničeho neopouštěl, čím by mohl jako vonná Kůže dobrých příkladů vůni po městech pražských rozlívati.

Pravil jsem nahoře, kterak v noci Narození Božího Růže z Jericho příjemně kvetou a ráno se zavírají. Byla taková růže do Říma přinesená 1625. roku, která taky v tuto svatou noc v Římě předivně kvetla. Tento div naše růže svaté a panenské byl skoro obyčejný, když nejenom v tuto noc svatou, ale skoro každoročne i v největší zimu kvetla a po celé noci v Praze vůni svou vydávala, s Podivínem, služebníkem svým, kostely, kterých dvéře samé od sebe jim se otvíraly, navštěvujíc a svou zázračnou mocí nohy zmrzlé Podivína, svýma šlápějema, do kterých mu nohy jeho stavěti poroučel, zázračně v zimě zahřívajíc. Podobného zdání musela