vému, druhý k levému konci udidla. Nebo místo oprati (nebo otěže) bývají »nácaly« (též: lácaly). Jsou to dva řemeny od huby koně, dlouhé až na vůz a tam teprve jsou spojeny. V »náhlavci« přes

čelo je řemen, »ná-oalník«, přes nos »nánosník«,pod bradu řetízek, zvaný »podbradek«.

Začneme tím nejbližším, chlévem. Ve chlévě pod dobytkem jest nadělán hnůj, který se z chléva »kydá«: »kopáčem« utrhuje se po kusech a »vidlemi« a dává se na »nosidla«. Co se najednou vidlemi nabere, to jmenují »na-vidlí«. Vidle mají tři zuby. Hnůj skládá se na hnojiště, pak se nakládá na vůz, přitřepá se »bu-cháčem«, aby nepadal (také »pleská-čem«), vyveze se na pole.a schází se na »kůpata« (kupě). Po té se »rozkejdá« (též: rozkydá).

Tráva se seká či kosí »travnou kosou«, tato skládá se z »kosiště«, na němž jsoudvě »berličky«, za něž se kosiště drží. Xa kosišti připevňuje se kosa, aby směřovala »ostřím« dolů, »hřbetem« nahoru, »krkem« ke kosišti. Krk končí »pupíkem«. Ten A-strčí se do jamky v kosišti, do »hnízda«, připevní se kroužkem, zv. »kosir-níkem«, a aby se kosa neviklala, zatlouká se mezi kosirník a kosiště železný klínek, »cvoka«. Při seči zůstává tráva v řadách, přijdou »hrabačky«, rozhrabávají hráběmi řady v »okolky«. Tyto se obracejí, aby po obou stranách oschly. Hrábě mají: hrabiště,

10. Pilné vívačky v Osade. Liptovská stol.