včil že budú obě uešěasné a vedla ju honem ven. Enom kúsek odešla od říky, voda tak začala cákat a větr tak hvižďál. Měla co utě-kat; to už šel za ňí ten bestrman. A tú samú chvílu jedna ženská z Bilnice, jak pásla na dělničkách utekla ke Štítenskéj Boží muce a celá že byla doškubaná a dodraná.

Ve svém paláci tedy vězní vodný i duše utopených. Viděli jsme, že on nesahá lidem na život za obyčejných poměrů ani když velice mu ublížili. Děje se tak jen tehdy, když vykonává vůli osudu; kdo má takovou »planétu«, ten mu neujde: Jak ten Šlapák! Měl chudák také tu planétu, že sa má utopit. Hned' jak sa narodil, viděly roby černú kočku. Vylezla z říky a celý deň tam pod oknem seděla. Bračička*) hneď že í starej odkázala, aby ani kočky ve stavení neměla a budej chlapec na světě, že šak až daléj... Chlapec růsti jak z vody a chodil už aj do školy. Bračička, když ho střetla, dycky, mu pravívala: »Chlapče, chraň se čiernych koček,« a kdysi uhlédůu ju, starú, pokývala hlavú a že »Kačo, čo neprídeš s tým chlapečkom, už som proň aj nachystala«. Ale milá Kaěa si to zlehčila a nešla. Chlapec, dyž to od bab čúvál, ani sa nekúpával, než sa vyhýbal vodě aj kočkám. »Keď mu to sudeno, veru ho nemine,« pravila Braěíčka, a neminulo: Dělal coci v Popově, měl přijít dom na oběd, ale byl už večer a jeho nic. Když nepřišel ani na druhý deň, stará do plaču a šli ho hledat. Pochodili kde co, ale jeho nikde. Až k večeru kdosi přiletěl a vyprávjá, že už ho inajú: Drgova děvěica pásla v Slaných Kútoch a našla ho utopeného. Tu na tom prudě, jak ide cesta přes říku, že ležal dolu hubu. Pomyslete si ani po kotíky tam není vody a v téj ho utopil!« A na krku že byl celý doškrabaný.

S. Ivan bydlel v Jaromiřské jeskyni. Dne 27. února 1859 byl jsem u Josefa Stárka čís. 217 zde na obci Jaromiřské, a tento 56-letý mně vypravoval toto starodávné podání o sv. Ivanu: »Slýchal jsem od svého otce, a ten od svých předkův, že tu, co nyní raddní dům stojí v městě Jaromiři, když tu ještě bydleli pohané, byla hluboká jeskyně, v kteréž na svém po Čechách apoštolování, a Slovanům pohanským slova Božího hlásání se na čas ubytoval, a zde pohanům svatou víru Kristovu zvěstoval. Když pak s pomocí Boží mnohých tu Kristu získal, a i zde křesťanství vštípené rozmáhati se počalo, ti novověrci, chtíce míti památku jako ustavičnou na svého svatého učitele, vypodobnili sobě jeho postavu apoštolskou v obraze tesaném v kameně, a postavili ji na místě, v té