str. 344
jeskyni, kdež on přebývaje, vyučoval jich ve víře svaté. (Zápisky r. 1859).« F r. P e t e r a.
Proti pomlouvačům těchto užívají prostředků: Dostane-li kdo puchýře na jazyk, jest jist, že ho někdo u jeho známých pomlouval a jemu na cti utrhal. Chce-li se na takovém pomlouvači pomstíti, ať plivne třikráte do šátku nebo do zástěry a pak ať v těch místech udělá uzel a píchá do něho jehlou. Kolikráte do toho uzlu píchne, tolik puchýřů dostane pomlouvač jeho na jazyk. Lehne-li si kdo o štědrém večeru o půlnoci do pšenice, slyší všecko, co si zlí lidé o něm povídají a jak jej pomlouvají.
Eud. Kiminich.
Na zahradnici. Děvče stojí v kole, ostatní držíce se za ruce, pohybují se kolem něho zpívajíce: »Hle, hle, kopřivinka, jak by chtěla k nám, chudinka; každého by poškrábala, popichala, popálila. Nic, nic kopřivinko, jen si zůstaň tam!« Při posledních slovech ruce spustí, kopřivinka vyjde z kola, kráčí okolo, zakrývajíc si rukama obličej a zpívá zarmouceně: »Ach, já tu nebudu, já odtud pryč půjdu. Ach, já tu nebudu, já půjdu pryč. Každý mně vyhýbá, každý se vysmívá. Ach, já tu nebudu, já půjdu pryč. Zlá «a mne nehoda, každý mnou pohrdá, každý se vyhýbá kopřivince!« Pak vkročí kopřivinka do kola, ruce se sepnou a všichni kráčejíce zpívají: »Pojďte, lístky brečtánové, pojďte taky mezi nás, bychom měli věnec krásný, potrebujem také vás!« (Hrály si děvčátka u kostelíka sv. Jana na Prádle na Malé Straně v letech 70. minulého věku.) Srv. Přibyl, Záhorská Kronika, IV., v Týně u Lipníka, 1908, str. 13.
Plivník na Karlínsku. Starý Zoudečka povídal, že u jeho dědka měli Plivníka, a že vypadal jako černý kohoutek s červeným lalouškem a hřebenem a kterémuž oči ohnivě svítily. Když prý tam někdy spal na komoře, tu ho slýchal v noci ťukat a hrabat. To si tak kloval zrnka. Viděl ho jednou sám s postele, jak mu oči svítily a hřeben a laloušek se po tmě červenaly. A až se toho bál, jak celou noc on: ťuky ťuk. Musilo se mu nasýpati, neboť kdyby neměl potravy na svém místě, to by létal po domě, a křičel a hospodáři sednul třeba na "prsa a ho dusil.- To že tuze nebezpečné s plivníkem si to rozhněvati. Když se mu nasype, pěkně si v noci klove a očima svítí a jest dobře, ráno když se dní, jako by nic, zmizí. U nich bývalo pořád nasypáno, pořád bylo na sýpce něco a v noci bylo ho slyšeti, jak se tam v obilí plivník popelí a klove, jak zrnka, v nichž hrabe, o prkno šustí. Kdyby v noci někdo se šel po tmě podívat na plivníka, tu prý mu blýsknul jako oheň. Černý se tak po peří lesknul a oči mu zahořely, že člověk se leknul a radši oči přimhouřil a hned se ze sýpky vrátil. Když se ale vezme naň světlo, tu netřeba se bát, tu zmizí. Jos. Beneš.
|
|
