I povstala z toho nová hrůza, poděšení vyběhli konšelé z radnice, rychle ji zavřeli a aby strašné zvíře to zhubili, raději radnici zapálili. Ale kočka byla jiného mínění a když jí začínalo býti horko, vyrazila oknem a skočila na sousední dům. Na neštěstí však zapálila hořícím ocasem střechu, za chvíli hořel dům, celá ulice, ba celé město lehlo popelem. Sotva se však Kocourkovští z neštěstí toho vzpamatovali, jali se ihned znovu město stavěti a na památku

1. Jednomu měšťanu pověsili v Kocourkově bulíka na nos.

toho přezdili jsou je jménem »Kocourkov«, jež od té doby vždy jen s úctou po celém světě vyslovováno bylo.

Nejprve zraky jsou obrátili k radnici. Když byla hotova, zasedli konšelé k rokování, však věc podivná; v radnici byla tma. I prohlíželi stavení zvenčí, zda by odtud nějakou chybu neslo, však tam nebylo ani chybičky. Vešli do vnitř: tma, černá tma. Antož však v Kocourkově nikdy rozumné hlavy nescházely, byl hned kdosi radou, aby světlo do vnitř se v nádobách nanosilo. I chytli ihned všichni nádob svých, jako pytlů, věder, sudů, hrnců a t. d. a v pravé poledne do nich světlo nachytavše, upalovali s ním do radnice. Ale jak by sám Beliabel tu své kousky čarodějné strojil, v radnici pořád tma. Tu chopil se sám velemoudrý purkmistr Ko-courkovský starých necek, nabral světla a k radnici je vlekl. Poněvadž však necky tuze velké byly, vrazil s nimi do zdi radnice a