»Povídám a dost! Ty mezníky jsou dobře položené, kdo může za to, že ostatní pole ukradli nám vojáci"? A dost!« I utichly hlasy reptající.

Koku 1830 byla vydána v Levoči na Slovensku kniha: Kocourkovo, anebo: Jen abychom v hanbě nezůstali. Veselá hra ve třech jednáních. Místo předmluvy se poví, ale jen šeptem, něco o

3. Jeden Kocourkovský měšťan chová mnoho dobytka.

Kocourkově. Quid rides? de te fabula, naratur. Horat. V Levoči, písmem Jana Werthmüllera, 1830.

V úvodě čteme o Kocourkovu:

Místo předmluvy. Kocourkované mají od nepaměti světa velikou k své vlasti a její svobodě, k své řeči, k svým obyčejům náklonnost. Nu a to by nebylo zle samo v sobě; jen že jsou oni v této věci opravdoví — Kocourkované. I jen ty — odpituji ale uníženě — i jen ty nohavice musejí míti takový kroj, jakový měly ještě za Kakán krále.

Podle jejich domnění stojí Kocourkovo právě v samém prostředku země, aniž jest jiného města, jemu rovného. Za žiya^v Kocourkově a po smrti v nebi. A nedávno se byly na krčmě o to krvavé pranice svedly, když tomu jeden pocestný touze odporoval,