mluvě, že ty tu i tam se Kocourkovo nalézá, a že by on mohl několik měst, městeček a vesnic jmenovati v této a jiné stolici (župě). Není div, že kdo není rodem Kocourkovan, anebo halenti jiné barvy a jiného kroje nohavice nosívá, anebo jinou grammatyku následuje, (a mluví k. p. vahan místo havan, raindlík místo rian-dlík, anebo grobián místo hrubián) nemá u nich žádné ceny. Otevřeli jen hubu cizozemec, toť se dají do smíchu, jako když Madyar po prvníkrát slyší po N*#ze se klanět Ür Isten ádí nakunk is; anebo po K**ře volat: »Vegyikend gyóutsot patolat asszonyom!« a s velikým chechtem se zeptává ...

Kocourkovana poznáš po řeči jako ptáka po peří, nebo slyšíš pořád slova, které Němčinou, Latinou, Magyarčinou, a Bůh ví jakou -činou páchnou: Kolbász míto klobása;ablak místo oblok; pálenka místo pálenka; galuska místo haluška; bárány, vočořa, abrak, baráz-da, koláč atd. ba i gvalt, Unterhaltunk, framutra, to oni vše v jedno s virtusem a societásem pomíchají. Nu a to jen i hluchý může

vidět, že jsou to slova z opravdového kmene--------ského-------

a -ckého; jako to nedávno jeden Učený na vlas proukázal.

Kocourkované tak milují své hnízdo, že do Tótországú aneb szarka lábu Németek-kozé nikdy ani jen nepozrou; v Kocourkově ale čistou Kocourkovskou řeč s prospěchem rozšiřují, jako to na pánu z Chudobic a mistru Těsnošilovi patrně vidět. A co se dotyce svobody, kterou Kocourkované milují, toť slyšíš hned tu, hned tam: »Kdož pak mi rozkáže?«

Hra jest satyrický obrázek ze života slovenského na začátku věku XIX. a zároveň výstrahou proti maďarské módě v řeči, kroji a stroji v rodinách a osadách slovenských.

Na začátku století XIX. byl tepán Kocourkov slovy i obrázky,. Prozíravý obchodnický duch J. H. Pospíšila uměl vyhověti poptávkám po Kocourkoviádách. Jungmann v Historii Literatury České uvádí je IV, č. 594: Kocourkoviady, Obrazy v 4° u Pospíšila. Snad jsou to zvlá'štní vydání obrázků, jež byly přidávány jako přílohy k Čechoslavu a k jiným publikacím tehdejším. Nepodařilo se mi zjistiti ani jediný výtisk souborného tohoto vydání, jak je uvádí Jungmann, se zvláštním názvem. Jednotlivé listy porůznu ovšem o Kocourkovanech zachovaly se v Pospíšilových časopisech, z nichž vybrané ukázky podáváme.

Jsou to nevinné žertíky, spíše hříčky, karikatury z tehdejšího života českého. Kulturně historický význam těchto Kocourkoviad spočívá ve věrném znázornění tehdejších staveb, domácností, kro-