5. Jeden měšťan v Kocourkově užívá svého jmění.

měli; a jen dokládám, že v učení kuchyňské strůje začátek stane se vařením kafe, jakožto nejpřednější a nejpotřebnější věci.«

V Kocourkově nedávno nastalo draho na ženské klobouky. Od té doby již 18 paní žlučí nade tím umřelo. Mužové nemohou se dost naradovat.

Ostruhy nosit přestávají zde nyní ti, kteří mají koně, a začínají je nosit, kteří koně nemají, snad jakživi neměli, a snad co živi mít nebudou; a jen tedy se učejí pěšky jezdit. Aby však se tam žádný nezdál, čím není, jenž přej nic jiného není než klam a šalba: nyní v Kocourkově žádný ostruhař nesmí žádnému šviháku prodat ostruhy, který nemá od ševče vysvědčení, že boty mu zaplatil; ani žádnému takovému, na němž vidět, žeby peníze spíše na boty, než na ostruhy potřeboval.

Poněvadž se nyní jenom o samých bramborách k sázení rozpráví, také z Kocourkova (nevím, jakým způsobem) tato zpráva se dostala: »Jeden Kocourkovan myslí vydat knížku, kterak by se brambory již oškrabané a omaštěně rostli a se sklízeli.«

Tam také jeden hospodský, jenž i velikou kuchyňskou živnost provozuje, muž outrpný a dobročinný uvolil se, každodenně všechny tam chudé z darmá obživovat, a sice jen z hrnců, kotlíků, pekáčů, pánví a rendlíků vycházející párou. Člověk ten, důvtipná hlava, na tuto myšlenku připadl tudy, an si všimnul, že kuchařové a kuchařky málo jedí a přece tloustnou, a že se říkává: »Kuchařka