při tom onen u zednického řemesla pocházejícý rozdíl mezi po-zdravujícými a psaní nesoucými se zavrhuje, též y se jim zapo-vydá kordy nositi, pod téhož strátau.« Že by byli učenníci kordy nosili, nelze se domnívati, takže toto místo již nikoli k učenníkům, nýbrž k vyučeným, tovaryšům vztahovati,, a řemeslnické ono pozdravení s tovaryšským zavdáváním spojiti jest.

Za to dodati sluší ještě ke zmínce o dávání za vyučenou známé cechovní odznaky ťerule, jež zakazuje nařízení v Cechách ze dne 27. března 1786: »Z následku při cechách pozůstávajícych darebo-zviku se ustanovylo... ty proti 9. artikulu řemeslnického nařízení obyčejné propovídky odstraniti, jakož i ferule a tim podobné nástroje, s nimiž za vyučenou dostávajícy rány dostávají, poněvadž zdraví by škodné býti mohli...« Jaké byly ty milé fe-rule, víme z České chalupy na Jubilejní výstavě a Národopisné výstavy a můžeme si je znova prohlédnouti v selské síni Musea království Českého nebo v Národopisném Museu; ale jak zněly ty »obyčejné průpovídky«, nevím; možná, že jsou aspoň některé také zaznamenány pro paměť budoucím.

Zmínky o tovaryšských »darebozvycích« jsou v Zamyšově knize přirozeně daleko hojnější než o zlořádech, jež páchali mistři a tovaryši s ubohými učenníky.

Nejčastěji připomíná se podnes dobře známý modrý' pondělek, staletým zvykem posvěcený a prese všecko zapovídání se držící. Již artikul 17. Generálních cechovních artikulů ze dne 5. ledna 1729., tedy z dob Karla VI., stanoví trest na modrý pondělek a jiné zahálky všedního dne pokutou polovičního aneb »dle vyhotovování věcý celotejdního platu, který mistr, u něhož tovaryš dělá, mru odtáhnauti a do pokladnice vložiti, z čehož dle uznání cechu za promeškané dni svůj díl táhnauti má« a kdyby to mistr promíjel, dvojnásobnou pokutu sám složiti má. § 9. všeobecných nařízení z r. 1731. praví: »Jakož y se mají od vrchnosti všechny darebozviky u příkladu tak nazvané modré pondělky neb y jiné samochticné od práce odtahování tovaryšů odstraniti.«

Z dob Marie Terezie jest nařízení ze dne 20. února 1768., jímž se všeobecně »modrý pondělky u řemeslníků odstraňujau.« Podrobněji zmiňuje se o modrém pondělku odstavec 6) zvláštních cechovních artikulů tovaryšských při jednotlivých řemeslech; tak na př. ve článcích pro tovaryše kloboučnické z r. 1770. a .1.771. zapovídá se »modrý pondělek držeti aneb jiný všední den lenošně obcházeti pod pokutau neyprve 30 a pak 45 kr. do tovaryšské pokladnice.« Cechovní články pasířské (v Praze 9. února 1775.) praví: »Kdyby tovaryš tak nazvaný modrý pondělek držel neb v některý jiný práce neb vyzdvyžení svátek se taulal, neb